Recepty

U mě doma

Fotogalerie

U mě doma #34 - Nový vztah. Nový začátek.

by - úterý, listopadu 06, 2018


Život je tak plný zvratů, že to občas ani lidský mozek nedokáže pochopit. Občas máte pocit, že se toho na vás nahrne příliš a vše najednou. V jeden moment máte pocit, že jste ztratili všechno, na čem vám záleželo a že život už nikdy nebude takový, jako dřív. Popláčete si, ale po pár dnech to z vás spadne, postavíte se na nohy a fungujete dál. 

Já mám takovou skvělou vlastnost, že se dokážu z opravdu ošklivých a nepříjemných věcí rychle postavit na nohy. Tou nepříjemnou věcí bylo, že jsme se s mým přítelem odcizili. Bylo to nezvratné. Netušila jsem, že se dá na takovém velkém zklamání ještě vůbec něco stavět. A víte co...? Nedalo.

Tento článek se původně nesl naprosto v jiném tónu. S přítelem jsme se k sobě na čas vrátili. Dnes už je vše jinak. Po deseti letech jsme si dali definitivní sbohem. Snažili jsme se oba napravit mé zklamané a zlomené srdce. Odchod přítele mi neskutečně drastickým způsobem ublížil. Ani nechci popisovat, co vše jsem si tady prožívala. Opustil mne už podruhé... A já se nakonec rozhodla, že to bylo naposled!

V mém životě se objevil někdo jiný, kdo pomalými krůčky to zlomené srdce začal dávat dohromady. Snažil se tak urputně a s takovou grácií, že mi ten daný člověk chyběl čím dál víc. Čím dál více jsem byla závislá na tom klidu a na té jistotě, kterou jsem s ním zažívala a které se mi od něj dostávalo. A které jsem už nebyla schopna najít u toho, jež mne tu již podruhé nechal... Bylo načase zvážit všechna pro a proti a dát tomu strachu a obavám z dalšího zklamání definitivní stopku. Bylo to pro mne náročné. Neustále jsem přemýšlela, zda zachraňovat rodinu či ne. Jenže mé srdce už zakotvilo jinde a nedalo se proti tomu bojovat. 

Takže vám tímto oznamuji, že mám nový vztah :-) A že tomu člověku budu možná už nadosmrti vděčná, že přišel v pravý čas a byl na pravém místě. ♡♡♡

***

 

Nebudu zastírat, bojovala jsem po svém. Když přijdete o svého muže a potažmo i o rodinu, nejlepší věcí je zaměstnat si mozek. Nepřestaňte si sebe vážit, i když se zrovna moc sebevědomě necítíte. Hýčkejte se. Rozmazlujte se. Nakupujte oblečení v sekáči, vyměňte šatník, za tónů taneční hudby z vašeho Hi-Fi systému tancujte po bytě a oblíkejte doma na sebe ty nejlepší hadříky. To mi poradila kamarádka :-) Noste i doma to nej, co můžete. Krásné šaty, prádlo...


... hezky se malujte, i když vypadáte po proplakané noci jako zombie. Udělejte si přes noc pár copánků a ráno rozpusťte. Nebo si svažte dva culíky k uším jako školačka. :-) Ani netušíte, jak omládnete, sama sobě si zvedejte sebevědomí. Někde jsem četla, že i v těch nejkrutějších okamžicích je třeba se usmívat. Protože nikdy nevíte, komu tím úsměvem splašíte srdce :-) Máte na to být kýmkoli :-) 


A zde už u stánku Essence v Kauflandu. Všichni koukali, jak si děláme selfíčko :-D
Zrovna jsme si namalovaly rtíky jednou matnou rtěnkou od Essence, kterou jsem si pak koupila!


Vím, že na jídlo moc chuti nebude, ale já si v té nejhorší době kupovala vánoční šišky plněné alkoholem :-D Čokoláda je skvělá na nervy a alkohol zahřeje tělo. Vražedná kombinace a neskutečně chutná :D


My si s dcerkou užívaly, co to jen dalo. Byla to dlouhá doba dámské jízdy :-) Napusťte si vanu a relaxujte při svíčkách s těmi nejmenšími. Děti jsou nejlepší parťáci ve smutném období :-)





A s každým podzimem jsou zpět naše krásné bio krávy :D 


Moje podzimní zátiší. Skalku v květináčích jsem již natáhla do bytu :-)


Ještě z doby, kdy jsem byla schopná něco sníst. Bílý jogurt smíchaný s rozmačkaným banánem, k tomu půlka kiwi, půlka blumy, skořice, chia a kávové arašídové máslo


Ovesné placičky s ovocem a zeleninou.


Mozzarella se salátovým kořením, zelenina a nějaké masko, už nevím :-)


A znovu kravičky :-D Pasou se celoročně na polích a loukách kolem dokola :-) Tenhle pohled
s temnými mraky a prosvítajícím sluníčkem z východu mne donutil zaběhnout pro foťák :-)



Už se těším, až se začtu. Přiznám se, bylo to dárek od Toma. Dnes už bývalého partnera.


A nová knížka ve sbírce. Vybírala jsem na základě článků od Patrika Hartla, které jsem četla na FB
a moc se mi jeho styl psaní zamlouval. Uvidíme, jak se mi bude líbit kniha :-)


Mějte se krásně :) Zase se brzy ozvu. Pokud procházíte nějakým složitým obdobím, 
nechte to plynout. Netlačte na to. Nepřemýšlejte příliš. Budete-li na věci tlačit,
stejně se ve finále všechny věci stanou tak, jak mají. Plány jsou na nic a beztak vás
to neustálé přemýšlení vyčerpá a vesmír si to zařídí po svém :-)

Vaše, K. 

You May Also Like

23 Comments

  1. Děkuji za tvou upřimnost, prožila jsem si letos téměř to samé a netlačit na pilu se osvědčilo. Netlač řeku, teče sama. To si musím připomínat častěji.

    OdpovědětVymazat
  2. Kristi, děkuji za upřímný (a pro mě poučný) článek a jsem ráda, že u vás vše dobře dopadlo. Vždycky jsi byla bojovnice a na posledních fotkách už máš zase ty své jiskry v očích :-). Přeji Tobě i Tvé rodině, ať vám všem po této bouřce jen a jen svítí slunce.

    OdpovědětVymazat
  3. Kristy ,moc ti to přeji��já jsem 3,5 roku rozvedená, teď jsem měla necelé 2 roky přítele, je to 3 měsíce co jsme se rozešli.. �� Mám také 2 děti a bojím se, že také zůstanu sama �� tak ráda slyším, že někomu to vyšlo ������

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji Romi. A určitě nezůstaneš sama. To přece takhle nemůže dopadnout :) Přítel dost možná fungoval jen jako "most" k tomu, kdo si tě teď hledá :) Hodně moc štěstí přeju :) !!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

      Vymazat
  4. Priznám sa, že pôvodný článok som čítala, a dosť ma prekvapil tento zvrat. Ale moc držím palce, nech si šťastná ty aj detičky.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Brzy jsem ho stáhla. Neměla jsem ho vubec psát, protože jsem si nebyla jistá..,.. a opět je to tady. Ta nejistota :) Je to za mnou! Už to nechci nikdy znovu prožívat. Stačilo. :) A děkuji Ti :)

      Vymazat
    2. Úplne ťa chápem, a poznám aj tu neistotu, ten chaos v hlave, kedy nevieš či už toho bolo dosť, alebo ešte zabojuješ... Už bude len lepšie! :)

      Vymazat
  5. Milá Kristýnko, tvůj příběh mě moc dojal, zároveň moc poučil, (poslední čtyři řádky jsou tááák pravdivé ) a zároveň potěšil jeho závěr, že všechno dobře dopadlo a jsem šťastná s tebou, že protože jsi našla nového přítele a jsi znovu zamilovaná .. je to prostě paráda... !!!! Já prožila bolestný rozchod loni v létě a dodnes jsem sama, nejspíš ještě nepřišel ten správný moment pro novou lásku ... A nebo hlavně, jak píšeš vesmír má se mnou nejspíš jiné plány a zařídí si to po svém... U nás byl trochu jiný problém, ne zrada, ale nemožnost společného bydlení, přítel byl z Maďarska a navíc, kvůli povolání stále na cestách po světě, bohužel po 9 letech náš vztah ukončil, jelikož jsme nenašli způsob, jak se sestěhovat... Nezbývá než nechat to plynout.. ono se uvidí... :-) Měj se moc moc krásně a buď šťastná .... Silvie z Prahy

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Silvie, dovolím si zareagovat. Před lety jsem měla hodně podobné období jako Ty. Ukončení dlouhodobého vztahu a pocit naprosté prázdnoty. Naštěstí mě nad vodou držela moje práce, která mě nejen hodně zaměstnávala, ale i bavila. K tomu jsem si přibrala nějaké další aktivity. Prostě na bulení do polštáře nebyl čas. Dny plynuly a já jsem se z toho postupně dostávala a toho pana Pravého jsem potkala, když mi bylo skoro čtyřicet. A co si budeme povídat, s určitými životními zkušenostmi si člověk toho druhého dokáže vážit a neřeší ve vztahu kraviny jako "za mlada". Držím place, ať toto smutné období brzy překonáš a věř, že ten pan Pravý na Tebe čeká a až nastane ten pravý čas, tak si Tě najde. Hodně štěstí! R.

      Vymazat
    2. Ráďo, moc děkuju za podporu. Vím, že nejsem jediná na světě, komu se to stalo... ba, naopak... Navíc, mně vlastně ta moje samota (život bez partnera) ani moc nevadí... A pan Pravý ať už přijde nebo ne, budu se stejně muset nakonec přizpůsobit obou dvoum variantám... :-) Blbý je, že si myslím, že to byl ten, co odešel... to mě bude trápit asi pořád... S.

      Vymazat
  6. Ahoj Kris, tak jsem teď úplně dojatá.....a moc děkuji za upřímnost. Je vlastně strašně fajn slyšet, že se dá překonat fakt úplně všechno. Zrovna budeme mít a s manželem 10 let výročí a i když našemu vztahu věřím a popravdě si nedokážu představit, že bych někdy mohla být s někým jiným, život mě naučil, že jisté je akorát to, že pokud jsme se sem narodili, tak taky umřeme. A s tím bychom měli pracovat. Důležité je spravovat pouze to, co za to stojí, ale zároveň neutíkat od věcí, které jsou prostě jen v dané chvíli složité. A občas je umění říct "Dost" a začít znovu a jinak.....a někdy je prostě jen strašně těžký rozeznat, kdy bojovat a kdy už je dobojováno, nebo kdy se má rovnou zamávat bílou vlajkou.......přeju ti mnoho štěstí a děkuji za všechny tvé příspěvky...jsi už taková pevná součást mého života...ať už se v tvém životě děje cokoliv, moc ráda čtu tvé příspěvky

    OdpovědětVymazat
  7. Kristi, přeji Ti, ať jsi šťastná a spokojená. Vše, co se děje, má pravděpodobně nějaký důvod a Ty sis prostě teď musela projít tímto bojem. Možná o proto si s touto zkušeností budeš o to více vážit nového partnera a vztahu. Užívej si plnými doušky. S tím hýčkáním, rozmazlováním máš naprostou pravdu, stejně jako s tím úsměvem. Držím palce a těším se na další novinky :-)

    OdpovědětVymazat
  8. Kristi, Ty jen záříš, to je nádhera! Mám hrozně důležitý dotaz: co je to za rtěnku na Tvé sportovní fotce? :-D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Beruško, na jaké fotce ??? :D nedokážu odhadnout jakou myslíš :D

      Vymazat
    2. No, je velká pravda, že na posledních fotkách Ti to extrémně sluší vždy (a fakt Ti jen nemažu med kolem krásně namalovaných rtíků). Mám na mysli fotku v bílém tílku, kde nám radíš, abychom se malovaly a na noc udělaly copánky (ta druhá rada je pro mě teda nepoužitelná, první radou se začnu řídit i v čase volných dní bez vyrážení mezi lidi ;-))

      Vymazat
  9. Miluju tě zlato!!! (: Jsem ráda, že zase svítí slunce! Ať si šťastná jako nikdy předtím! A je to tak... Nechat to plynout je to nejlepší co může člověk ve chvílích jako tahle udělat... Pusu! Btw, přítel je taky Jirka (; Mišala

    OdpovědětVymazat
  10. Kristinko moc ti rozumim a přeju jen samé štěstí!

    OdpovědětVymazat
  11. Musím říct, že mě vždycky hrozně zasáhne, když se rozpadne vztah, ve kterém je takhle malinké dítě. A je jedno, že se jedná o "cizí" lidi. Samozřejmě je nejdůležitější, abyste se oba cítili dobře a děti vychovávané někde, kde je jen dusno je taky špatně :-) Ale poslední dobou nad tím hodně přemýšlím, protože mám v okolí čím dál víc párů, kteří spolu byli roky. Pak mají dítě a najednou, nebo i za 3,4 roky zjistí, že spolu vlastně být nechtějí. Jak to? Za dob našich babiček se tohle nedělo, lidi byli šťastnější, víc ochotní překonávat problémy. Dneska je takový rozchod jednodušší :-(

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj Peti, my jsme nezjistili, že spolu nechceme být, ale stalo se spousta věcí, díky kterým už spolu nemůžeme být... rozchod v našem případě rozhodně nebyl "jednodušší" řešení... kdybych ti vyprávěla celou historii našeho vztahu, možná by ses rozplakala jako moje kamarádka, která nic netušila... v podstatě je zázrak, že jsme spolu byli tak dlouho. až tak moc jsme ustavičně vztah lepili, dávali mu šanci, a nebudu lhát, že ty boje o ustání vztahu vycházely ze mne hlavně... a jelikož se stalo spousta věcí, které byly příliš závažné na to, aby se skrze ně dalo ještě něco budovat, rozhodla jsem se, že poprvé za celou dobu toho vztahu už to lepit nebudu. Bylo toho příliš. Příliš , co mne rozcupovalo na kousky. Za dveře nikdo nevidí a pak je pro mnohé jednodušší říct "dejte to dohromady, nevzdávejte to". Nikdo netuší, kolikrát už a kolik slz bylo prolito a kolikrát bylo to srdce roztříštěno... děkuji, už ne :) Náš rozchod není záležitostí nějakého nedorozumění nebo blbiny, jde o naprosto vážné věci, které se v partnerském vztahu NESMÍ dít ani opakovat.
      Měj se prima :)

      Vymazat
  12. To mě mrzí, ale vypadáš teď opravdu velice Šťastně a doufám, že budeš i častěji blogovat! Také doufám, že by to mohl být inspirativní příběh zase na nějakou knihu (delší povídku)! Držím pěsti, i když moc často nekomentuji <3

    OdpovědětVymazat
  13. Kristi, četla jsem původní článek a taky teď jen nestačím koukat. Znám ten pocit, že za vztah bojuješ sama, že všechna iniciativa je na mně. Copak ten druhý není taky schopen něco obětovat, nahlídnout, pochopit, vyzkoušet? Jak někdo výš píše, za našich babiček se nerozvádělo. To ovšem vůbec neznamená, že lidi v takových vztazích zůstávali aspoň spokojení a děti v nich vyrostly šťastné, empatické, zvídavé. Jsem vděčná, že žijeme v době, kdy není pro ženskou hanba odejít ze vztahu a nemusí si nechat líbit všechno (nemyslím blbiny, ale třeba alkoholika, násilí, nevěru). Moc ti přeju, žes sebrala sílu a zároveň ti ji někdo jiný dočerpal. Ať ten pramen nevysychá!
    A taky mám zásadní dotaz - co máš za foťák? :) Opouští nás ten náš, sbírám inspiraci.

    OdpovědětVymazat