Kristina Čechová

Na své pochůzce ve svém rajónu se každý den vítám s jednou psí slečnou. Už z dálky na mne štěká

a vítá mě. Jmenuje se Mia a její pán si onehdy dělal srandu, že chtěl psa, co bude hlídat barák :-)

Život je tak plný zvratů, že to občas ani lidský mozek nedokáže pochopit. Občas máte pocit, že se toho na vás nahrne příliš a vše najednou. V jeden moment máte pocit, že jste ztratili všechno, na čem vám záleželo a že život už nikdy nebude takový, jako dřív. Popláčete si, ale po pár dnech to z vás spadne, postavíte se na nohy a fungujete dál. 

Já mám takovou skvělou vlastnost, že se dokážu z opravdu ošklivých a nepříjemných věcí rychle postavit na nohy. Tou nepříjemnou věcí bylo, že jsme se s mým přítelem odcizili. Bylo to nezvratné. Netušila jsem, že se dá na takovém velkém zklamání ještě vůbec něco stavět. A víte co...? Nedalo.

Tento článek se původně nesl naprosto v jiném tónu. S přítelem jsme se k sobě na čas vrátili. Dnes už je vše jinak. Po deseti letech jsme si dali definitivní sbohem. Snažili jsme se oba napravit mé zklamané a zlomené srdce. Odchod přítele mi neskutečně drastickým způsobem ublížil. Ani nechci popisovat, co vše jsem si tady prožívala. Opustil mne už podruhé... A já se nakonec rozhodla, že to bylo naposled!

V mém životě se objevil někdo jiný, kdo pomalými krůčky to zlomené srdce začal dávat dohromady. Snažil se tak urputně a s takovou grácií, že mi ten daný člověk chyběl čím dál víc. Čím dál více jsem byla závislá na tom klidu a na té jistotě, kterou jsem s ním zažívala a které se mi od něj dostávalo. A které jsem už nebyla schopna najít u toho, jež mne tu již podruhé nechal... Bylo načase zvážit všechna pro a proti a dát tomu strachu a obavám z dalšího zklamání definitivní stopku. Bylo to pro mne náročné. Neustále jsem přemýšlela, zda zachraňovat rodinu či ne. Jenže mé srdce už zakotvilo jinde a nedalo se proti tomu bojovat. 

Takže vám tímto oznamuji, že mám nový vztah :-) A že tomu člověku budu možná už nadosmrti vděčná, že přišel v pravý čas a byl na pravém místě. ♡♡♡

***

 

Nebudu zastírat, bojovala jsem po svém. Když přijdete o svého muže a potažmo i o rodinu, nejlepší věcí je zaměstnat si mozek. Nepřestaňte si sebe vážit, i když se zrovna moc sebevědomě necítíte. Hýčkejte se. Rozmazlujte se. Nakupujte oblečení v sekáči, vyměňte šatník, za tónů taneční hudby z vašeho Hi-Fi systému tancujte po bytě a oblíkejte doma na sebe ty nejlepší hadříky. To mi poradila kamarádka :-) Noste i doma to nej, co můžete. Krásné šaty, prádlo...

... hezky se malujte, i když vypadáte po proplakané noci jako zombie. Udělejte si přes noc pár copánků a ráno rozpusťte. Nebo si svažte dva culíky k uším jako školačka. :-) Ani netušíte, jak omládnete, sama sobě si zvedejte sebevědomí. Někde jsem četla, že i v těch nejkrutějších okamžicích je třeba se usmívat. Protože nikdy nevíte, komu tím úsměvem splašíte srdce :-) Máte na to být kýmkoli :-) 

A zde už u stánku Essence v Kauflandu. Všichni koukali, jak si děláme selfíčko :-D

Vím, že na jídlo moc chuti nebude, ale já si v té nejhorší době kupovala vánoční šišky plněné alkoholem :-D Čokoláda je skvělá na nervy a alkohol zahřeje tělo. Vražedná kombinace a neskutečně chutná :D

My si s dcerkou užívaly, co to jen dalo. Byla to dlouhá doba dámské jízdy :-) Napusťte si vanu a relaxujte při svíčkách s těmi nejmenšími. Děti jsou nejlepší parťáci ve smutném období :-)

A s každým podzimem jsou zpět naše krásné bio krávy :D 

Moje podzimní zátiší. Skalku v květináčích jsem již natáhla do bytu :-)