Jak rychle se mění život. V jednu chvíli pláčete a máte pocit, že už nikdy nic nebude lepšího, než to, co jste měli. A najednou, aniž byste to odněkud čekali, se začnou dít kolem vás věci. A jsou krásné. Hladí vaši duši. Natahují na vás z toho dna ruce, aby vám pomohly nahoru. Roztříštěnou duši a srdce přišel někdo kousek po kousku slepovat dohromady. Ten člověk má ohromně těžkou pozici. A on ví, že mu nemůžu v tuhle chvíli nic slíbit. A on to bere. Buďto to vyjde nebo ne. Život je teď a na pochyby není čas. To se teprve ukáže... A lidé se mě ptají, jak se mám. Mám se dobře. Užívám si ty chvilky a pocity. Umřel mi táta. Opustil mě chlap kvůli jiné. Neudrželo ho doma ani jeho dítě. Možná bych mu vlastně měla poděkovat, že to rozsekl. Teď lituje. Ale prý to udělal s vědomím, co se může stát a se všemi následky. Tak tady jsou. Bohužel. Donutil mě zavřít dveře a jít dál. Nečekat. Děti to asi budou mít těžké. Syn to už zažil jednou. Eliška to prožívá už teď vcelku bolestně. Kolikrát visela tátovi kolem krku a prosila "nechoď". Pokud ona nezvládla změnit jeho rozhodnutí včas, já mohla jen přihlížet. Jestli mě to bolí, přestože jsem šťastná už s někým jiným? Ano. Děsně. Je to škoda. Ale když člověk vystřízliví, zjistí, že už toho bylo dost. Najednou vidí to, co viděli pouze ostatní. Bolelo to, kurevsky. Bolí to furt. Ale ulevilo se mi. Ten vztah byl náročný. Byli jsme jako benzín a oheň. Dokázali bychom se dohádat i kvůli tomu, kdo je ten benzín a kdo ten oheň. Nemůžu však popřít, že měl ten vztah i spoustu fantastických momentů. Možná ty vzpomínky na ně jsou ty bolestivé. To, že jsme o to už navždy přišli. Ale už nepláču. Už ne. Já už ne...
Autorka blogu
Miluji pohodu, klid, ticho, svůj koutek, čas pro sebe, hygge, knihy, psy, jaro a podzim, život v horách. Věčně nestíhám číst, cvičit jógu, shlédnout film, nalakovat si nehty nebo se jít někam provětrat ven a přijít na jiné myšlenky. Jsem ta, co potřebuje hudbu do uší, tanec sama v pokoji, vaření, pečení a následně i jedlíky kolem sebe, co to všechno zkonzumují. Jsem ta, co potřebuje všechno krásné vyfotit, protože kreslit neumí. Jsem ta, co nemá trpělivost a všechno chce mít hned. Naštěstí jsem už dorostla do věku, kdy je mi spousta věcí jedno a tak mě toho už moc v životě netrápí. S hlupáky neargumentuji, drzouny ignoruji, šikovnost, píli a hezkou povahu umím ohodnotit. Jsem schopná neznámé ženě v obchodě pochválit její šaty nebo účes. Dobrých slov není nikdy dost. Dělá mi radost další spousta věcí, ale na prvním místě je vždy moje rodina. Jsou mojí oporou a důvodem, proč dýchám! Jsou mi vším.
Populární za poslední měsíc
-
Inspirovala jsem se starším vydáním časopisu F.O.O.D, kde recept na pomazánku byl. Pomazánka je lehká, přesto sytá. Ideální na čerstvé pečiv...
-
Tohle musím napsat ihned: lepší makovec jsem nikdy v životě nejedla. Přestože jsem měla roky svůj oblíbený, ke kterému jsem se vracela a v...
-
Pamatujete si ještě na cuketový chlebíček , na který jsem vás zhruba dva týdny nazpět lákala? Tak tentokrát jsem improvizovala se stejným...
-
"Maminko, když jsem byl u táty na prázdninách, tak on mi z Mekáče přivezl takové malé řízečky, nugetky, ty byly moc dobré. Uděláš m...
-
HELLO SPRING! HERE WE GO :-) Od pondělí do pátku (mimo níže uvedeného) ujdu denně v práci zhruba 10-13.000 kroků. Daniel PT | HomeGym | 3...
-
Vždy, když mne někdo pochválí, že jsem něco pěkného uháčkovala, řeknu, že na tom není nic složitého a zvládne to každý. A téměř nikdo mi ...
-
Konec měsíce se táhnul ve znamení Depeche Mode. Já a syn jsme navštívili sobotní koncert a zřejmě jej už nic na světě nepřekoná. Myslela jse...
-
Je to asi rok, co jsem si řekla, že začnu tvořit psanou kuchařku pro mou dceru. Všechny ty recepty, které dělám opakovaně a které nám ch...
Žádné komentáře:
Okomentovat