MEMORIES | Prosinec 2018


Ohromně jsem se těšila na Vánoce. I přes to všechno. Kvůli dětem jsme dělali poslední společné. A teď, když je po všem, snažím se ignorovat ty signály, které mi dává tělo... příšerná únava, falešné pocity strachu a obav. To vše ze stěhování, které musí proběhnout právě v těchto dnech. Všechno to na mne padá. I když si to neumím přiznat. Cítím to na sobě. Ale zvládnu to. Krizi jsem zvládla vloni, zvládnu ji i letos. 

Nový domov, nový muž, na něhož si vlastně ani tak zvykat nemusím, protože mám pocit, že se známe sto let. Ještě dřív než uslyším jeho odpověď, vím, co řekne. A já miluju, když se mě zeptá, kde jsem tak dlouho byla... Tady! Ty vole! Tady!!!! :D

 A tričko, které jsem si chtěla koupit, jsem si koupit nesměla. Proč? Protože už mi ho J. koupil :D 
Miluju to triko!!! (viz výše)


Jeden z posledních pohledů ve stávajícím bytě... sluníčko zapadá krátce odpoledne.

Přestěhováno. Výhled ze 7. patra na celé město :)






Tenhle prstýnek jsem původně chtěla pro sebe, ale nakonec jej dostane maminka pod stromeček :-)



Kristinka v plné zbroji :D fotila maminka, za rok v práci mne viděla poprvé v pošťáckým :)


Takové krásné sportovní prádlo jsem si koupila. Úplně miluju tenhle styl. Objednávala jsem na Wish. 

0 Komentáře