MEMORIES | Leden 2019


Jedna hubička pro dcerku od maminky pošťačky...
Já na pochůzce, Elinka ve školce (byli zrovna venku). Proto ten plot.


Kdyby mi někdo před čtyřmi měsíci řekl, že budu v tuhle dobu takto šťastná, že v době,
kdy jsem prolévala spoustu slz a kdy se mi během hodiny vše rozplynulo, se mi otevřely
dveře k něčemu báječnému, pohrdavě bych se pousmála a myslela si svoje. 

Dnes nosím na ruce prstýnek z té nejčistší lásky, která mi dodává jistotu, že s někým
mohu počítat, že mohu fungovat bez obav, že mohu být v klidu a užívat si štěstí,
které mne obklopuje. 

Ano, nejsme spolu natolik dlouho, aby jsme cítili 100% jistotu. Jeden i druhý.
Ale je to jistota, která se nám oběma v životě ještě nenabídla a kterou vzájemně
cítíme natolik, že nám tohle gesto vlastně přišlo naprosto v pořádku a v souladu se
vším, co spolu prožíváme, jak vidíme společnou budoucnost a jak fungujeme :-)

Jsem zamilovaná až po uši a zasnoubená taky až po uši  

Pro tuhle lásku udělám všechno na světě, jen aby byla šťastná :)

Žádné komentáře:

Okomentovat