Dala jsem si po velmi dlouhé době menší práci s tím, že si přepočítám, kolik dní již bloguji. K dnešnímu datu to je krásných 2.718 dní. Začínala jsem přesně 27. dubna 2012. Tehdy měl můj blog naprosto jiný tón. Věnovala jsem se zcela a pouze fitness, cvičení a zdravému stravování. Proč tomu je dnes jinak, to je zkrátka vývoj mého bytí. Jsou věci, které mám stále z tohoto období ráda, zamilovala jsem se do jógy, rozšířilo mi to ukrutným způsobem obzory ve vaření a v podstatě se mi kuchyně stala koníčkem. K tomu jsem zjistila, že moc ráda fotím - děti, rodinu, momenty, přírodu, krásné věci, vzpomínky, jídlo, kosmetiku, zkrátka všechno. Za tu dobu se stala spousta věcí. Dobrých i špatných. Nelituji jediné. Vždyť vše mne dostalo tam, kde jsem teď, a díky čemuž jsem se stala také člověkem, jakým jsem teď. A že mne takovou lidé kolem mě milují.

Blog je dnes pro mne vyloženě odpočinkovou záležitostí, kdy se s vámi dělím čistě o obrázky ze všedních dnů, občas přidám recept na nějakou skvělou baštu. Je to takto zaběhlé již dlouho. Jsem si jistá, že to takto bude už napořád. Občasné sdílení obrázků je mé útočiště. Baví mě to. Zaznamenávat si prožitky, ukazovat druhým, co se mi líbí, co mě baví, kde jsem byla, co se stalo, co jsem zažila, co zažily mé děti, co jsem uvařila, co pěkného si koupila a tak dál. 

No a se stejným duchem i dnes :)

Skvělá hořká čokoláda s malinami od jedné paní na pochůzce :) Někteří si těch pošťáků prostě ještě váží :) 

Ještě pořád jsem blázen do laků. Tenhle se strašně líbil i příteli. A kupodivu se všemi těmi "pod" a "nad" ochrannými vrstvami laků vydržel čtyři krásné dny :)

Koukej :D Krásný!!!!

Dělala jsem podle tohoto video receptu kuřecí placičky. Byly strašlivě skvělé :) Píšu si recept do bloku s poznámkou, přidat na kousky osmaženou slaninu :)

Tak tohle je, prosím pěkně, lenticularis :D :D :D Mráček, co připomíná lentilku, jak já říkám, když je v normální velikosti na obloze. Tohle bylo ale opravdu veliký, takže mi to nedalo, abych to nad naším městem nevyfotila.

Snídaně do postele od mého milého. Prostě jsem se během týdne prořekla, že bych chtěla zažít snídani do postele. Protože on je naprosto alergický na to, když se do ložnice nosí jídlo :D Takže do postele to byl naprosto jiný level. Ale jak vidíte, šel ráno do obchodu, nakoupil, nachystal, přinesl a dokonce poslechl, že nezačnu jíst, dokud si nedonese snídani taky :D

Moje láska už to dokázala. Prostě na mě zavolala z vrchu a mně se podlomila kolena. Střídaly se ve mně pocity pýchy a strachu, zda sletí nebo ne :D

Nádherný západ sluníčka. Stála jsem na tom balkoně snad deset minut a jen se usmívala jak pako :) Dokud se sluníčko neschovalo za mráčky.

... a protože nám to nestačilo, za pár dní repete :) Tentokrát kynutý koláč s borůvkami a blumami posypané drobenkou. 

Pekla jsem chleba. Jen se po něm zaprášilo. Kluci si navařili vajíčka natvrdo a nechali mi plátek na ochutnání. Moc hodní...

To je šíleně žravé tady tohle :D

A můj nový náramek. Miluju je. Měla bych jich na ruce nejraději dvacet :)

A nakonec náš dnešní oběd: domácí hambáče se zeleninou. Milujeme je. Vždycky se povedou, jsou křehké, čerstvé a s naším oblíbeným plátkem křupavé slaniny!!!

A vy se pro dnešek mějte :) Zase příště.

Kristina