V lednu mne oslovily tyhle magazíny

By čtvrtek, ledna 16, 2020

Občas je fajn. dát si pozor na to, co si přejeme. Už dávno jsem se naučila, že člověk musí být opatrný na to, o čem přemýšlí a co nahlas vyřkne. Universum všechno slyší. Například já jsem si teď na chvíli přála už navždy žít tento moment. Tento moment, kdy mám klid, v mém pokoji je ticho, děti si ve vedlejším spolu pěkně hrají, pes mi leží u nohou a poslední společnost mi dělá jen tlumené světlo lampy z obýváku a esoterická hudba, co mi dopřává na chvíli dojem, že takto to je nej a jinak už to nechci. Že bych teď chtěla zastavit čas. Vymanit se. Zavřít se. Být pryč. Nežít v téhle době. Utéct této civilizaci. Přesto je to jen chvilkový pocit. Nechci to navždy. Ale chci co nejvíc takových momentů v mém životě. A ty si můžu přece kdykoli vytvořit. Stejně jako jsem to udělala teď. Už jen dovolit si to takto vnímat a prožívat je ohromně ulevující. Ve snění je spousta úlevy. Všimli jste si? 

Pravda je taková, že chci, abych zažívala co nejvíc momentů, jako je tento. Chci cítit vůni mého psíka z pod peřin, chci prožívat to, kdy za mnou přijdou s úsměvem děti, obejmou mě, políbí a posléze začnou dělat takovej bordel, že je veškeré ticho a klid tatam. A pak, kdykoli je nemám u sebe, tak se mi po tom nepořádku a rachotu stýská. Kdy vím, že ten chaos a to, že jdou mé děti slyšet, je život, který potřebuju a který chci a jsem na něm závislá. Že za pár let mne ten klid a ticho doma budou dusit a já své děti budu prosit, aby přijely na oběd jednou za čtrnáct dní se svými vlastními dětmi, aby tady ten odporný klid narušili. Těším se na to. Ale zároveň jsem v tom kousku období života, kdy bych dala cokoli za dvacet minut totálního klidu a ticha... Alespoň co druhý den :) Alespoň týdně :) :) 

K.

 

Mohlo by se vám líbit

0 Comments