Dětem jsem moc chtěla udělat domácí sušenky, ale Eliška se při pomáhání rozhodla, že z nich uděláme prostě cukroví. Vánoční cukroví. V únoru :-D Tak jsem pekly spolu. Malá je vždy strašně snaživá a nápomocná. Vždycky se naštve, když ji k vaření nebo pečení nezavolám a nemůže mi pomáhat. Tak tentokrát se vyřádila do mrtě. Aneb pyšná kuchařinka :-)
Z deníčku: Tati, pro mnoho lidí bylo dnešní datum "krásné". Píše se 20. 2. 2020. Já jsem tohle datum dnes napsala na sto různých míst, kdykoli jsem vypisovala výzvu nebo oznámení, rezonovalo tohle datum ve mně ve vzpomínce na tebe. Moc tu chybíš. Moc. Všechno to tvoje brblání, tvoje urypané připomínky na všechno a na všechny, tvůj nadhled, tvoje moudrost, tvoje rozvaha, tvůj rozhled, to, jak jsi všechny hravě strčil do kapsy a nevěděl jsi o tom, jak výjimečný jsi. Kéž bych byla jako ty. Snažím se být jako ty. Jirka říká, že to brblání mi jde skvěle ... Tak pro začátek asi dobrý ☺️ Není dne, co bych si nevzpomněla, tati. Dnes jsme s Jirkou opravovali pračku, páchla z ní voda a ja si vzpomněla, jak jsi mi kdysi opravoval sifon a zrovna někdo spláchl a tys koukal do trubky, zda není ucpaná... =D Nadával jsi na prasata nad námi, a mě od smíchu bolelo břicho a tys byl šťastný, žes mě dokázal rozesmát 🥰 Snad pořádně odpočíváš, tak, jak jsi to měl v plánu, jak jsi to chtěl. Dávej na nás pozor. Je nás hodně a všichni tě moc potřebujeme. Srdce mám stále zlomené nad tvým rozhodnutím. Ale vím, že svým způsobem jsi furt tady. 💘👨👧
Odkazy:
Žádné komentáře:
Okomentovat