MEMORIES | Září 2020




Přesně takové to bylo kdysi. Mám doma fotku ze svých narozenin, když mi byly asi tři roky. Sedím u stolečku s dortem, táta mě objímá a má na sobě montérky. Vždycky jsem nad tou fotkou přemýšlela; z mnoha důvodů. Táta se nestihl převlíknout? Jak vznikla ta fotka?

A osud mi dopřál pochopit. Nebo spíše čas a situace. Eliška na mě s bráškou čekali doma, byla jsem dlouho v práci a nevěděla, kde a jak co uspíšit, abych mohla být co nejdříve doma. Abych mohla dát Elišce dárky k jejím sedmým narozeninám. Zřejmě jsem zkusila stejnou situaci, abych ji pochopila. Vítání dcery ve dveřích (máma je konečně doma, mami mám narozeniny), rychle sundat pracovní vestu, boty, zbytek počká, hlavně ať jsou ta dětská očka už rozzářena obdrženými dárečky. Nezdržovat to očekávání něčím, co může počkat.

Tedy, kdysi táta, letos já :)

Eliško, vše nejlepší k tvým narozeninám ♥️

Díky koronaviru byl zrušen na základní škole Den otevřených dveří. Nebyl ani zápis dětí do prvních tříd. Nemohli jsme se jako rodičové zúčastnit ani slavnostního rozloučení dětí ve školce. O všechny ty krásné momenty jsme přišli. Nervozita stoupala každým dnem, když se blížilo 1. září. Báli jsme se, že nám rodičům zakážou být u toho, když půjdou naši prvňáčci poprvé do školy. Sice jsme nemohli na přivítání s dětmi do tříd, ale mohli jsme být u toho, když nám ty naše prvňáčky stužkovali :)

Moje Eliška tedy nastoupila do první třídy, můj syn Martin zase do třídy poslední! Tento rok bude výjimečný. Jiný. První školní rok, který bude od prvního dne prvním rokem "kovidový".





J.S.E.M. U.N.A.V.E.N.Á.

Šibeniční termín pro roznos tisíců roušek...
Pošťáci v těchto dnech jdou za hranice svých sil.
Buďte na ně milí.


V tento den rozneseno 490 respirátorů a 2.450 roušek.
Do tašky se vleze cca 40 obálek. Do batohu 70.

Je pátek večer. Únava po celém týdnu velká. K tomu ohromný hlad. Není síla cokoli chystat k jídlu. Tak padlo rozhodnutí, že se půjdeme najíst. Volba byla jasná. Šlo se do naší vůbec nejoblíbenější restaurace v našem městě. Do Biografu. Kluci si objednali hranolky, americké brambory, smažený řízek a camembert. Já nedám dopustit na jejich poctivou fazolačku. Ani jsem ji nedojela, jak byla hustá. Stejně tak jejich farmářské hranolky. Též jsem to do sebe nenatlačila. Mimochodem k nim podávají naprosto fantastickou tatarku, kterou umí ochutit k dokonalosti pouze tamní kuchaři. Snažila jsem se dojít i na dno mísy salátu, ale nešlo to. Jako vždy jsme odcházeli maximálně spokojeni. Po příchodu domů jsme už jen lehli a čučeli do zdi :)




Eliška asistovala při montování nábytku. Dělali jsme komplet celou ložnici novou. Nové lino, postel, matrace, skříně a taky vymalovat. A malá nesměla u ničeho chybět. Je to děvče činu =)



***


 

4 komentáře:

  1. Ať už jdou s tím Covidem .... Chudák Eliška a ostatní prvňáččci, takhle jim to kazit. Moje dcera byla prvňáček minulý rok a taky si té první třídy moc tedy neužila...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přesně. Rozčiluje to i mě. A na vás "minulé" prvňáčky jsem taky myslela. Myslím osobně, že je zrovna první třída naprosto stěžejní rok :( Držte se.

      Vymazat
  2. Bože ako to leti, začala som ta sledovať keď ešte Eliška nebola ani len v bruchu :-) držím paluchy školákom :-) nech sa im darí, nech to zvládnu v tejto cudesnej dobe ;-)

    OdpovědětVymazat