sobota 25. března 2023

84 | 365 | Česká pošta očima doručovatele

Tak strašně moc jsem se těšila na březen a on už je konec. Jak je tohle možné.... Nerozumím. Nestíhám tempo života. Dokonce zjišťuji, že utíká větším tempem, než před pár lety. To je docela šílený zjištění, protože bych chtěla spíše opak. Nejraději bych, aby se čas každý den na chvíli zastavil. Možná je to tou prací...

Víte, bývaly doby, kdy jsem chodila do práce a čas se vlekl. Ať šlo o jakékoli zaměstnání. Vím, jak jsem častokrát koukala na čas a prosila ručičku, ať se hýbe trochu rychleji. V práci to neubíhalo a hodina vydala za tři.

Ale ne při doručování. Ani když jsem byla na listovce, ani teď, když rozvážím balíky. Mám pocit, že nic nestíhám. Od rána, kdy naskenuju balíky na autě, telefon neustále zvoní a každý tě honí a shání a nahání, ať jsi do deseti minut na stopadesáti adresách naráz. Zastavuji čas pohledem. Snažím se urychlit momenty, které urychlit nejdou. Kdo rozváží balíky, ví, o čem mluvím. Je to neskutečný fofr. Častokrát chci někomu vyjít vstříc a ono to prostě nejde. Lidí neví, že jste bez obědové pauzy, bez pauzy na toaletu, jíte v momentě, kdy přejíždíte mezi dědinami a i tehdy, sotva si kousnete, zvoní telefon. Kdykoli si jdu koupit svačinu do obchodu, cítím se blbě, jako bych neměla nárok se najíst. Takový pocit v sobě nemám vybudovaný jen já, ale i ostatní, jak jsem zjistila. 

Přesto všechno tu práci miluji. Miluji kontakt s lidmi. To, že jsem na tu práci sama, že nemám šéfa za zadkem a když s ním přijdu na depu do kontaktu, je to přátelské. Je to samozřejmě pracovní, ale taky přátelské. Jsem vděčná, když jsou lidé dobře naladění, když se mnou prohodí pár hezkých slov, když mi dají nějakou tu korunku, koláč nebo čokoládu do ruky. Fakt to máme my doručovatelé rádi :-)

A teď k České poště samotné.

Asi jste si už všimli, že je teď Česká pošta všude v médiích. Řeší se její budoucnost. Lidi, co roky pro poštu pracovali, by měli přijít o práci. Mnohdy to jsou srdcaři. Jako já. Ale na to se nehraje. Já bych už taky asi nebyla zaměstnanec pošty, kdybych neviděla - na rozdíl od ostatních - zavčasu, kam se zrovna listovní služby ženou. Řeknu vám to naprosto jasně. Do záhuby. Není to o neschopnosti pošty. Není to o tom, že by tu poštu nikdo nechtěl využívat a klesly jí listovní zásilky. Je to o tom, že už to skoro nikdo nemusí potřebovat. Valná většina lidí tu listovku nemá potřebu využívat. Ani já... Pohled pošlu jen k Vánocům a možná přes prázdniny. Ale věřím, že jsem jedna z mála. Co vy?

Když jsem před pěti lety nastupovala na listovní oddělení, vypadala listovka úplně jinak. Tahali jsme na rajon opravdu brutální množství tašek a kilogramů. Ještě před pěti lety chodila kopa dopisů z různých bank, institucí, firem, pojišťoven, úřadů. Z Číny chodily balíčky po stovkách. Reklamní katalogy jsme nezvládali pobrat naráz, kolik toho bylo. Těžké to bylo. Ruce vám to trhalo. Uběhlo pět let a dopisy už neposílají ani úřady, ani instituce. Vše je online. Všude se šetří. Katalogy ubyly na rekordní minimum. Firmy šetří na tisku kde se dá. Balíčky z Číny začaly podléhat evropskému nařízení a z listovního oddělení vymizely. A ty, které zůstaly, vozí balíkáři. Když vám někdo řekne, že má Česká pošta problém tady v tomto sektoru, tak vám fakt nekecá.

Stačila opravdu krátká doba - 5 let - a na to malé množství listovní pošty, co ještě je, zůstává opravdu hodně lidí. Utekla jsem na balíky, kde ta budoucnost je. Každý se mi divil a říkal, jestli to myslím vážně, že se chci tahat s balíkama. Neuběhl ani rok a všichni do jednoho za mnou chodí a říkají, že jsem udělala to nejlepší, co jsem mohla, že nikdo neví, co s nimi bude. Já to věděla už v únoru 2022. Před více než rokem. Kdy jsem tlačila na vedení, že chci listovku opustit. Protože jsem viděla, kam se to ubírá. Viděla jsem na vlastní oči, že tady fakticky hrozí, že mě nikdo nebude potřebovat, protože já sama jsem nechápala, na co mě ještě Česká pošta na listovce potrebuje. Umožnili mi to až v září. bylo to dlouhé čekání, to mi věřte. Ale vyplatilo se. A já mám teď jistotu práce. 

Už chápete, proč se o poštovní licenci dlouhodobě nikdo kromě České pošty neuchází? Protože každá firma ví to, co já. A žádná firma nebude dělat ztrátovou službu. Proč by měla? Proč by chtěla?  

Co se poboček týče... Je mi líto všech starých lidí, kteří jsou závislí ještě na starém dobrém psaném dopise a jdou si s láskou koupit známku na poštu. Chápu, že se nechtějí učit nic nového anebo že nedůvěřují bankovním účtům a platebním kartám. Chápu. Celý život to neznali. Je mi líto, že někteří potřebují ty složenky, aby se dostali k penězům. Je mi líto, že zrušením tří set poboček přijde o práci moc lidí. Je mi líto, že i spousta listovních doručovatelů a doručovatelek dopadne stejně. 

Přesto musím říci, že je to stále málo. Opravdu mi můžete věřit v tom, že nechápu, jak si některé pošty na sebe mohou vydělat. Den co den tyhle pošty v rámci své práce navážím a svážím a nerozumím tomu, jak mohou ještě existovat. Kromě papíru na zabalení starých časopisů tam nic nevezu. A když odjíždím, odvezu jen tohle. Některé pošty nejsou absolutně nijak produktivní v porovnání s jinými pobočkami.  Stojí to příšerné peníze každý měsíc a bude i nadále. Protože světe div se, rušit se nebudou. Abyste si mohli na takovou poštu třeba pro los nebo dětský časopis, bude dál stát platit jak pronájem prostor, energii, tak i toho člověka. 

Nestačí to. Ten zásah, co se plánuje, nestačí. Zrušením tříset poboček se problém nevyřeší, jen se oddaluje nevyhnutelné. Hlubší zásah bych provedla v existenci nesmyslných pozicích a vypakovala z České pošty ty arogantní nic neumějící kontrolory, kteří když přijdou ve třech na depo, přijedou třemi auty. Jediný, co je život naučil je, neumět se chovat. Neumí pozdravit, nemají špetku slušného chování. U vchodu vám ukážou kartičku, na které jen chybí nápis: "Přišel Bůh, ustup!" Chovají se tak, jakoby přijeli k děckám do školky,  zkontrolovali jim zadky a následně je zbuzerovali za to, kolik zbytečných hoven našli. Nikdy mne nepřestane udivovat, proč se v jakékoli gigantické firmě řeší malichernosti, které neovlivňují provoz, ale důležité věci, které ano, se neřeší. Ví se o nich, ale nechávají se ladem. Toto Česká pošta platí. Kontrolory hoven. Vždycky, když je vidím u nás na depu, vidím, na koho dřu za každého počasí. Je mi z toho blivno. A to se ještě najde nějaký trouba, který jim za to nabídne kafe. Jde ho uvařit a donese na podnose s cukříkem, mlíčkem a falešným úsměvem. A hlavně rychle do práce, aby o minutu nezmeškali obědovou pauzu. A ano. Jsou si stoprocentně jistí, že bez nich ten podnik nepojede....

Strašně jsem fandila bývalému řediteli (Roman Knap).
On už to říkal dávno, kam míří pošta.
A nikdo ho neposlouchal...
Všichni si zakrývali uši, protože vyslovil nepopulární řešení týkající se budoucnosti pošty. Nikdo to nechtěl slyšet. Proč? Protože pravda lidi uráží. Lidi nechtějí vynakládat jakékoli úsilí či  vystoupit z nějakého komfortu, byť by to znamenalo cestu kupředu. Raději ukázat prstem od sebe, však on na někoho ukáže. Tací jsme, taková je doba. 

Lidé se zlobí. Tomu rozumím. Ale zlobili se, už když se rušili telefonní budky. Někdo si chtěl za pár korun zavolat, ale stát takový hovor nakonec vyšel na několik tisíc. Nakonec se všichni museli smířit s tím, že budky nebudou. A jak to dopadlo? Všichni se zařídili. A dnes si nedokážeme představit, který blázen by to provozoval. 

Doba pokročila. Jakože brutálně pokročila.
A pokročila i na poště. Jakože brutálně.
Listovních zásilek je méně a méně, balíkových rok od roku víc. Ať je váš názor takový či onaký, já jsem pyšná, že můžu pro Českou poštu pracovat. Možná nemáte zrovna vy tu nejlepší zkušenost, já zase vím, že v mém regionu do toho dáváme všechny a mluví za nás i skvělé výsledky. A samozřejmě klienti, kteří jsou roky a roky stále s námi nebo se k nám rozhodli vrátit.

Děkuji. 

středa 8. března 2023

67 | 365

Moje tanečnice ve své nové mikince od Billie Eilish. Miluje tu holku. Tak jsem ji musela udělat radost. Nenechala mě to ani přeprat :-D Znám to. Když mi bylo deset, objevila jsem Madonnu a stala se mojí modlou na dlouhé předlouhé roky. Teď tomu, co dělá, nebo spíš už nedělá, nerozumím. Ztratila styl, který jsem na ní milovala, ale ještě pořád se mě drží nostalgie, kterou mi nikdo nevezme. Ta holka byla mojí nedílnou součástí. A vypadá to, že Billie bude to samé u Eli. Drží se jí to už několik měsíců. Ostatně, od táty si přitáhla i obří plakát, který má teď na zdi u postele. Máma mi nikdy nedovolila lepit plakáty na zeď. Říkala mi, že až budu mít vlastní děti, tak ať mi to lepí po zdech, jak budou chtít.... Tak jim to dopřávám. Ať mají vzpomínku na to, jak se během let u nich měnili jejich lásky a idolové nad postelí :)




Když jsem mikču vyzvedla, musela jsem ji hned vyfotit ještě v autě a malé poslat :D

úterý 7. března 2023

66 | 365


Jezdím tudy téměř denně. Ty výhledy jsou překrásný za každého počasí. Ať je sníh, slunce, mlha nebo prší. Nízké Jeseníky mají své kouzlo a já se ani po více než půl roce na své trase nejsem schopna dostatečně vyjádřit, jak tenhle výhled miluji. Tentokrát jsem se rozhodla zastavit. Nechat poštovní auto bokem, vyjít na místo, kde mi výhled neclonil žádný strom. 

Když jsem se lépe rozhlédla, zjistila jsem, že místní chaty a budovy jsou zcela opuštěné. A podle cedulí, které tu ještě zůstaly, jsem s překvapením pochopila, že se jedná o dávnou sjezdovku. A že ty chatky za mnou nejsou jen tak ledajaké chaty, ale zřejmě dávné pokladny, horský bar nebo restaurace a že je tu zabudovaný kus obří betonové kotvy, která byla kdysi zcela určitě místním vlekem. 

Byla jsem v šoku. Takový výhled kdysi měli lyžaři. Zvětši fotky a budeš žasnout!!!

A teď, někde tam dole pod kopcem, zřejmě brzy vyrostou nové rodinné domky. Tak třeba příští rok zkusím vyfotit ze stejného místa znovu :)

K.




 

úterý 28. února 2023

MEMORIES | Únor 2023

Jaký byl únor u vás? Já tedy asi ani nepostřehla, že nějaký byl. Většinou je v únoru neskutečná zima a mráz a celý měsíc, ačkoli je nejkratší, se neskutečně táhne. Ale ne letos. Tentokrát pro mne prosvištěl jak rychlík.

  • únorový měsíc se nesl ve znamení příprav na svatbu. Dávali jsme s mužem dohromady svatební menu, nakoupila jsem spoustu věcí okolo (výzdoba aut, šaty pro nás pro všechny, různé doplňky),
  • mezi tím vším jsem ale shlédla spoustu filmů, tedy hlavně "marvelovky", protože je mým cílem letos sjet to celé,
  • proto jsem tento měsíc nepřečetla vůbec žádnou knihu,
  • dcerka se zúčastnila svého prvního soustředění přes noc, konkrétně v kroužku, do kterého nově chodí (street dance),
  • koupila jsem troje svatební šaty, protože byly totálně za hubičku, tak ať mám z čeho vybírat, budoucí muž to neví a taky vědět nebude, je to jasný, doufám :D
  • koupila jsem si poprvé v životě diář od Kreativ. Celý život si dělám vlastní a začala jsem s ním i letos, ale nakonec se mi na fotkách obsah tak strašně líbil, že jsem si jej taky za pár korun pořídila. Je úžasný a ten z kraje roku jsem hned do nového přepsala :)
  • na mém rajónu v práci bylo celý měsíc tolik sněhu, že mne to skoro zničilo. Psychicky. Jezdit v kalamitách a po horských oblastech není žádný med. Ale když to někomu vyprávím, nikdo to nechápu. Vidím to v těch obličejích. Přesto by to nikdo nechtěl jezdit. Zajímavý :) Ono se ve městě po posolených cestách prostě jezdí dobře :) A taky rychleji. Asi ani nespočítám, kolikrát jsem za tuto zimu zapadla. A ne někam do příkopy. Ale na normální cestě. Průser všech průserů je to, že tím, že nejste v příliš obydlených oblastech, skoro nikdo vám nepomůže, nikdo si vás nevšimne, protože nikde nikdo není. Tak snad už máme zimu za sebou.
  • objevila jsem Spotify, láska :)
  • přesadila jsem všechny pokojové kytky a rostliny v bytě, většina to přežila, ale pár z nich to nedalo.. ostatně, asi jsem ani nečekal a něco jinýho :D
  • a taky piju spoustu čajů, pořád a každý den,
  • a zase jsem se zamilovala do přerušovaného půstu. Když jsem viděla tohle video, tak mne to zase nabudilo do něj jít, protože si moc dobře pamatuji, jak skvěle jsem se u toho cítila. 


Soustředění street dance. Hoooodně dlouho do noci :D Tam někde je i Eliška.


Pro Elišku na tancování. GATE


Hotovo. Ve finále to nebylo tak těžké, jak se zdá. Protože svým způsobem víte, kam který barevný kousek bude zhruba patřit. Oranžovou určitě nedáte tam, kde zrovna stavíte zelenou a díky odstínům každé barvy můžete i snadno odhadovat dané umístění. Ale ta růžová!!!! Ta byla extrémně náročná, protože jsme z ní měli doslova motáka hlavy. Po pár minutách člověk přestane ty odstíny vnímat a všechny mu začnou splývat. Fakt nejde vidět rozdíl. Po 20 minutách si i syn začal mnout spánky, mrkal po bílých stěnách a držel si hlavu, protože z toho má člověk fakt halušky. Je zajímavé, jak nějaká barva dokáže ovládat dění v mozku. Určitě se není čeho bát. Náročnost průměrná. 




Luštěninový mix, mrkev, česnek, brambory a šunka jako základ pro polévku!






Nejlepší recept na bábovku, jaký jsem kdy zkoušela!


Zapečené brambory se slaninou, hráškem a sýrem. MILUJU!!!!


Vařila jsem podle ChefKoudy. Recept už nedohledám, ale bylo to zajímavé. Muž byl vyloženě nadšený :)





Tady jsem to ještě chytla.


Tady už ne :D Celé ráno jsem na to myslela. Chyběly mi dva kilometry.... a pak jsem to přejela :D








Nové legínky. Skvělý materiál. Nechtěla to sundat. GATE





Mám místo komory/špajzky/spíže takový koutek. Kupodivu jej neustále udržuji takhle úhledný. V podstatě to jde samo. I když sjem si myslela, že s tím budu bojovat. Ale nejde to rozbordelařit :)



Tracklist:
Zela Day - Sweet Ophelia
Lupus Nocte, Zorro - Someone New
Julia Carbalaj - Iĺl Be Ok (If You Stay)
Craig Reever, Andy Delos Santos - You Light Me Up
Soleil - Rise Up Now
Flux -Vortex - Spin For Me

Viděla jsem:
Captain America: Občanská válka 
The Avengers 
Avengers: Age of Ultron 
Strážci Galaxie 
Captain America: Návrat prvního Avengera 
Iron Man 3 
Thor: Temný svět 
Captain America: První Avenger 
Thor 

sobota 18. února 2023

49 | 365

Loni chodila Eliška na hodiny sportovní gymnastiky. Ohromně jí to slušelo. Ten drdůlek, trikot, stuha, švihadlo... ze začátku ji to velmi bavilo. Byla mezi holkami, líbilo se jí, když společně s trenérkou nacvičily nějakou sestavu. Ale postupně jsem si při čekání na Elišku všímala, že ji to přestává bavit. Chyběla ji volnost při pohybu. Cítila se veselá a smála se pouze když měli volnější blok, ve kterém hráli třeba na honěnou, když si na písničky mohly zkoušet svoje věci. Viděla jsem, jak při určitých chvílích měla potřebu hopsat a poskakovat, jenže se po ní chtěl v ten moment pravý opak. 
Eliška je živel. Totální. Nevydrží bez pohybu. I když povídá, musí u toho pochodovat na místě, skákat po jedné noze, nebo si tu druhou nohu držet v ruce, neustále se hýbe u čehokoli.... a já jsem pochopila, že ačkoli je moderní gymnastika krásná, není to ono. Letos jsem hledala a hledala, jakou vhodnou alternativu bych pro ni našla. Podařilo se. V únoru jsme zavítaly na zkoušku na trénink street dance. Nic jsme si od toho neslibovaly, ale Eliška se zamilovala na první pokus. Hned si našla kamarádky, ihned se ztotožnila se zrcadlem a hlavně našla volnost v pohybu, po kterém tak toužila a který potřebovala. Žádná svázanost, jen úsměv a čistá radost.

No a dnes je na soustředění. Přes noc. Je to její první taková zkušenost a nemohla se dočkat. Obětovala dokonce i možnost být doma s dětmi od Jirky, které k nám na víkend přišly. Já na rychlovku kupovala spacák na Vinted, aby mohla zůstat až do zítřejšího oběda. Soustředění totiž probíhá na základní škole :-) 

Jsem zvědavá, až mi zítra začne líčit zážitky.
Snad bude vše v pořádku a nikdo mi nebude v noci volat :-D

Pa. Nervózní mamina :-D



Eliška se spacákem. Zadržuje smích, protože chvíli předtím vyčelila okno, když se dívala ven.
Neodhadla, že je dvojitě prosklené :-D


Trenérka poslala fotku, jak děti spinkají :) 


Video je z druhého tréninku. Šlo o volné tancování :-)


pátek 17. února 2023

On My Way To You | Episode 2

Dnes jen velmi krátce z mé kamery v telefonu. Tohle jsem prostě musela natočit a sdílet.
Překrásný pohled z Jeseníků na mé trase. Za kopcem je město, kde doručuji a samozřejmě
bylo po sluníčku. Kompletně zataženo :-)

Doporučuji FULL SCREEN :-)

sobota 11. února 2023

On My Way To You | Episode 1

Tohle je mé první video, které jsem se pokusila vytvořit.
Doručuji balíky a ve videu můžete vidět pár záběru z mých cest k vám :)

Doporučuji FULL SCREEN :-)

pátek 3. února 2023

34 | 365

Mám "dobré zprávy". Balík v kamnech měl hodnotu 11 tis. korun. :-D

Dnešní den byl celkově "taky" parádní. Nepamatuji, kdy naposledy byla taková mrda sněhu. Pracovat v tom bylo o zdraví. Beze srandy. Na cestě jsem potkala čtyři auta v příkopě, minibus zaseklý v zatáčce, kam jsem potřebovala jet, takže jsem musela celej ski areál objet, kamion blokující silnici (sníh na silnici mu znemožňoval vyjet v podstatě nevinný svah), hasiče, dvě houkající policejní auta, volal mi pak můj muž, že ty hasiče a policii, co jsem viděla na cestě, vidí on teď u bouračky, dvě auta v sobě, sanitka... opravdu hnus den. 

Průměrná rychlost jízdy dnes byla snad 30 km/h.
Ale důležité je, že jsem doma a dnešní pracovní den dokončila kolama na zemi. 🙏

K.

PS: Večer jsem koukla na další díl ze světa Marvel. Pokořila jsem Thora! Vždycky jsem viděla jen posledních deset minut :-D

čtvrtek 2. února 2023

33 | 365

Dneska ve mně "všechno zhaslo". Respektive jsem naprosto ztratila iluze o tom, že někteří lidi jsou při smyslech. Než cokoli napíšu, zkuste se sami sebe zeptat, jak byste řešili, pokud by vám přišel balík a jeho obsahem by bylo něco jiného, než to, co jste čekali. Protože si jsem jistá, že tak, jak to vyřešila dnešní dáma, vás nenechá v klidu. Mě tedy nenechalo...
Přijela jsem na adresu a předala paní balíček z ciziny s doplatkem kolem 300 korun. Odjedu, udělám další tři čtyři adresy, na páté jdu pro balíček (opět) z ciziny s doplatkem pro jinou paní. Zjišťuji, že jsem udělala chybu. Že jsem předešlé paní předala balíček, který teď potřebuji a ten její mám stále na autě. 

Takže jí hned volám, že mi stala tahle věc a že ji dovezu ten její a odvezu ten, co jí nepatří. Je mi v tu chvíli jasné, že mohlo dojít k rozbalení balíčku, že se rozbalení zásilky bude muset řešit přes vedení apod. Jenže paní mi na druhé straně telefonu říká, že už balíček nemá. Tak se jí ptám, kdo ho má? A ona říká, že ho vyhodila. To jsem byla ještě v klidu, protože jsem si říkala, že prostě vlezu do popelnice nebo někam a nějak se to vyřeší. Tak se ptám, kam ten balíček vyhodila. Jenže pak mi úplně zamrzne úsměv, protože mi řekne, že ho spálila. "Cože jste udělala?" Paní prostě balíček spálila. Bydlí v rodinném domku, tak ho asi jebla kamsi do kotelny, protože jak řekla, byla nasraná, že v tom balíčku bylo něco, co si neobjednala. Že tam byl kus hnusného hadru. Málem mě odvezli. Tak jsem jí řekla, že jedu za ní, že tohle asi nechci řešit po telefonu. 

Přijela jsem tam a vlastně mi řekla znovu to samé. Já jsem jí teda předala ten její a řekla jí, že to je teda jako problém, protože ten balíček, který ona spálila během 15 minut od předání, byl vázaný dobírkou v hodnotě 2.000 korun. 

Napadá mě spousta možností, jak takovou situaci řešit, když si otevřu balík a je tam něco, co jsem neobjednávala. Což se mi stalo před Vánocemi - prostě jsem to řešila tak, že jsem věc vrátila a přišla mi ta správná. Ale paní to vyřešila takto. Absolutně tomu nerozumím. Absolutně ne. 

Je mi jasný, že jsem se do takové situace dostala vlastní chybou. Nepopírám a nepopírala jsem to ani vteřinu. Ale ty následky? Boha jeho... 

Samozřejmě jsem hned volala na depo vedoucí, která mi to vůbec "nechtěla věřit", že to snad není možný a volala paní taky. Od ní se dozvěděla to, co mně neřekla. V zásilce byl tím "kusem hnusného hadru" povlečení.

Jdu si dát jahodové knedlíky... 

úterý 31. ledna 2023

31 | 365

 Střípky z dnešního dne.

  • V práci chyběli tři balíkáři. Takže jsme museli rozdělit víc práce na všechny. Jela jsem totálně zasněžený a kalamitní rajón. Nádherná panoramata a výhledy, ale všechno to šlo strašně p-o-m-a-l-u...
  • Zapadla jsem autem. V kopečku byl pod sněhem led, auto se mi prdelou stočilo do boku a sníh nahromaděný na kraji mě úplně otočil a stáhl. Po půl hodině se najednou v zádech objevila kolegyně, pomohla trošku rozhoupat auto a bylo venku. Byla jsem úplně zpocená. Venku pod nulo a ze mě valily kapky potu. To od toho, jak jsem se snažila rozbít led zlomenou dlouhou škrabkou pod všema kolama.
  • Skočila jsem dozadu do dodávky pro jeden balík. Byl ale na druhé straně a já měla pod nohama bedny a jiné balíky. A jak jsem spěchala, o jednu bednu z cenýma zásilkamajsem zakopla a na férovku jsem se vymlátila a jebla s sebou mezi ty balíky. Dveře jsem měla samozřejmě úplně dokořán a tak se kluk v dodávce, co stál za mnou, když navážel trafiku, výborně bavil. 
  • Díky tomu, že jsem zapadla, jsem za pánem nepřijela tak, jak očekávala. Omluvila jsem se mu, vysvětlila problém a jeho reakce byla: "Ježiš marjá, tohle je tak vyjebaný kraj, tady nic nefunguje." Já se usmívala, protože byl protivnej už i v telefonu, když mne během dne třikrát naháněl. Chtěla jsem po něm podpis za tu cenou zásilku, načež mi řekl, že ho obtěžuji pičovinama... No, podepsal, chlapec. Podepsal. Jinak bych mu ujela i se zásilkou :-D
  • Vyčerpaná jsem přišla domů, snědla kotel vývaru s nudlemi, rohlík s máslem, zapečenou housku se slaninou a sýrem, dva větrníky, trochu jablka a tři pendreky :-D Konečně je mi fajn a akorát :-D

Ahoj, příště!


MEMORIES | Leden 2023

První měsíc v roce byl moc prima. Počasí se umoudřilo, i když je všude spousta sněhu. Leden bývá tady u nás na horách krásný. Vždy je klasická ladovská zima, žádné drastické teploty. To přijde v únoru. Ten bývá vždy totálně odporný :D Studený, ledový, ufoukaný, sníh sleze... Já vždycky říkám, že je to přesně tak, jakoby byla zima nasraná, že už musí táhnout a předat žezlo jaru, tak nám to všechno v tom finále dá sežrat a zmrzněte :D Ne nadarmo byla zima v dávných dobách obdobím bez měsíců :D 

Věděli jste, že poslední den v lednu je delší o jednu hodinu a 7 minut oproti dnu prvnímu?

*

Začali jsme s Jirkou pracovat na přípravách naší svatby. Nevím, jak jsme to udělali, ale na oslavu přijde víc lidí, než kolik jsme pozvali :D Všichni se strašně těší, protože valná většina lidí, co přijde, jsou prostě naši kolegové z práce. Bude sranda. Naši svatbu nechceme nijak nastrojenou a vážnou. Chceme se prostě pobavit a užít si ten den. 

Zrovna v neděli jsme byli na obědě v restauraci, kterou jsme si vyhlídli, z počátku jsme byli v rozpacích, protože neměli navařené brambory, které jsem chtěla, tak jsem si vyžádala hranolky, které by ale naprosto fantastické, lepší jsem snad nikdy neměla. A celkově bylo celé jídlo pecka. A bylo ho hodně. A po rozhovoru s majitelkou jsme tak nějak prvotní obavy přehodnotili a odjížděli spokojeni a nadšeni, že budeme mít oslavu zrovna zde!

Takže oslavu budeme dělat v malé obci, která je blízko našemu městu. Obec se jmenuje Nová Pláň a patří mezi obce s nejnižším počtem obyvatel v Česku. Trvale zde žije kolem 55 obyvatel :) V 90. letech se zde začalo stavět vodní dílo Slezská Harta, díky tomu je tohle místo atraktivní pro turisty. Je zde půjčovna lodí, koně, koupaliště a dětské hřiště, tenisové kurty, firma Nutrend zde má plnírnu minerálních vod, a taky zde stojí novogotická kaple, která byla v minulosti využívána jako chudobinec. V době, kdy zde žilo nejvíce lidí (v r. 1881), byla kaple přestavěna na školní budovu a nyní je z budovy penzion s restaurací, kde budeme mít svatební hostinu :)

A teď už pár fotek z lednového měsíce. Moc jich není. Střídavě jsme neustále marodili a nikam tak nechodili. O to více času ale mám na jiné věci. Třeba jsem se rozhodla postupně shlédnout všechny Marvelovky. A taky jsem přečetla tři knihy :-)








Výhled na Jeseníky z jednoho místa na mém rajónu.


Novinky v mé knihovně.




Česnečka.


To jsem si takhle kupovala palačinky na benzínce. Říkám paní: "Jeeee, vy máte palačinky. Můžu si vzít?" Paní se začala smát a říká: "Jasně. Kolik jen chcete." Tak říkám: "TŘI!!! Nebo radši jen dvě." Tak se zasmála podruhé. 😄 No a doma se už nedalo odolat a šla jsem je udělat....

Milujeme je i jen tak pokapané citronem a zaprášené moučkovým cukrem. Ale tady jsem si dala s tvarohem, šlehačkou a skořicí.


Snubní. Jsou už doma :-)


Ledové sochy, resort Kopřivná


Vždycky jsem si přála mít zásobu :-D


U kamarádky na návštěvě :-) Takovou kočku bych brala!



S Jirkou jsme toho měli ten den málo (pondělí). Volali jsme si a pak jsme si říkali, že jsme se mohli místo toho někde sejít. Tak se stalo :-) Zaparkovali jsme vedle sebe a chvíli kecali :-D

***



Tracklist:
Alexis Jordan - Hush, Hush
Alexis Jordan - Happiness
Wanastovi Vjecy - Lži, sex a prachy
Taio Cruz ft. Kylie Minogue - Higher
Team - Prievan v peňaženke
Janet Jackson - The Best Things In Life Are Free
Marcela Detroit - I Believe
DJ Sammy - Boys of Summer
Nomenklatur - Explain To Me
Iveta Bartošová - Jseš Bůh
Orly Ben Garti - Sweet Harmony

Přečetla jsem:
Máma zabiják | Asia Mackay
Neviditelná zranění | Věra Fojtová
Císařovna | Gigi Griffis

Viděla jsem:
Sám doma 
Doba ledová: Buckovo dobrodružství 
Con Air 
Lady a Tramp (2019) 
Tenkrát v Kalifornii 
Iron Man 
Iron Man 2 
Rozpoutané peklo 
Dora a ztracené město