Kristina | Personal Blog

V práci chyběli tři balíkáři. Takže jsme museli rozdělit víc práce na všechny. Jela jsem totálně zasněžený a kalamitní rajón. Nádherná panoramata a výhledy, ale všechno to šlo strašně p-o-m-a-l-u...

Skočila jsem dozadu do dodávky pro jeden balík. Byl ale na druhé straně a já měla pod nohama bedny a jiné balíky. A jak jsem spěchala, o jednu bednu s cenými zásilkami jsem zakopla a na férovku jsem se vymlátila a jebla s sebou mezi ty balíky. Dveře jsem měla samozřejmě úplně dokořán a tak se kluk v dodávce, co stál za mnou, když navážel trafiku, výborně bavil. 

Zapadla jsem autem. V kopečku byl pod sněhem led, auto se mi prdelou stočilo do boku a sníh nahromaděný na kraji mě úplně otočil a stáhl. Po půl hodině se najednou v zádech objevila kolegyně, pomohla trošku rozhoupat auto a bylo venku. Byla jsem úplně zpocená. Venku pod nulou a ze mě valily kapky potu. To od toho, jak jsem se snažila rozbít led zlomenou dlouhou škrabkou pod všema kolama.

Díky tomu, že jsem zapadla, jsem za pánem nepřijela tak, jak očekával. Omluvila jsem se mu, vysvětlila problém a jeho reakce byla: "Ježiš marjá, tohle je tak vyjebaný kraj, tady nic nefunguje." Já se usmívala, protože byl protivnej už i v telefonu, když mne během dne třikrát naháněl. Chtěla jsem po něm podpis za tu cenou zásilku, načež mi řekl, že ho obtěžuji pičovinama (fakt to řekl)... No, podepsal, chlapec. Podepsal. Jinak bych mu ujela i se zásilkou :-D