Tak strašně moc jsem se těšila na březen a on už je konec. Jak je tohle možné.... Nerozumím. Nestíhám tempo života. Dokonce zjišťuji, že utíká větším tempem, než před pár lety. To je docela šílený zjištění, protože bych chtěla spíše opak. Nejraději bych, aby se čas každý den na chvíli zastavil. Možná je to tou prací...
Víte, bývaly doby, kdy jsem chodila do práce a čas se vlekl. Ať šlo o jakékoli zaměstnání. Vím, jak jsem častokrát koukala na čas a prosila ručičku, ať se hýbe trochu rychleji. V práci to neubíhalo a hodina vydala za tři.
Ale ne při doručování. Ani když jsem byla na listovce, ani teď, když rozvážím balíky. Mám pocit, že nic nestíhám. Od rána, kdy naskenuju balíky na autě, telefon neustále zvoní a každý tě honí a shání a nahání, ať jsi do deseti minut na stopadesáti adresách naráz. Zastavuji čas pohledem. Snažím se urychlit momenty, které urychlit nejdou. Kdo rozváží balíky, ví, o čem mluvím. Je to neskutečný fofr. Častokrát chci někomu vyjít vstříc a ono to prostě nejde. Lidí neví, že jste bez obědové pauzy, bez pauzy na toaletu, jíte v momentě, kdy přejíždíte mezi dědinami a i tehdy, sotva si kousnete, zvoní telefon. Kdykoli si jdu koupit svačinu do obchodu, cítím se blbě, jako bych neměla nárok se najíst. Takový pocit v sobě nemám vybudovaný jen já, ale i ostatní, jak jsem zjistila.
Přesto všechno tu práci miluji. Miluji kontakt s lidmi. To, že jsem na tu práci sama, že nemám šéfa za zadkem a když s ním přijdu na depu do kontaktu, je to přátelské. Je to samozřejmě pracovní, ale taky přátelské. Jsem vděčná, když jsou lidé dobře naladění, když se mnou prohodí pár hezkých slov, když mi dají nějakou tu korunku, koláč nebo čokoládu do ruky. Fakt to máme my doručovatelé rádi :-)
A teď k České poště samotné.
Asi jste si už všimli, že je teď Česká pošta všude v médiích. Řeší se její budoucnost. Lidi, co roky pro poštu pracovali, by měli přijít o práci. Mnohdy to jsou srdcaři. Jako já. Ale na to se nehraje. Já bych už taky asi nebyla zaměstnanec pošty, kdybych neviděla - na rozdíl od ostatních - zavčasu, kam se zrovna listovní služby ženou. Řeknu vám to naprosto jasně. Do záhuby. Není to o neschopnosti pošty. Není to o tom, že by tu poštu nikdo nechtěl využívat a klesly jí listovní zásilky. Je to o tom, že už to skoro nikdo nemusí potřebovat. Valná většina lidí tu listovku nemá potřebu využívat. Ani já... Pohled pošlu jen k Vánocům a možná přes prázdniny. Ale věřím, že jsem jedna z mála. Co vy?
Když jsem před pěti lety nastupovala na listovní oddělení, vypadala listovka úplně jinak. Tahali jsme na rajon opravdu brutální množství tašek a kilogramů. Ještě před pěti lety chodila kopa dopisů z různých bank, institucí, firem, pojišťoven, úřadů. Z Číny chodily balíčky po stovkách. Reklamní katalogy jsme nezvládali pobrat naráz, kolik toho bylo. Těžké to bylo. Ruce vám to trhalo. Uběhlo pět let a dopisy už neposílají ani úřady, ani instituce. Vše je online. Všude se šetří. Katalogy ubyly na rekordní minimum. Firmy šetří na tisku kde se dá. Balíčky z Číny začaly podléhat evropskému nařízení a z listovního oddělení vymizely. A ty, které zůstaly, vozí balíkáři. Když vám někdo řekne, že má Česká pošta problém tady v tomto sektoru, tak vám fakt nekecá.
Stačila opravdu krátká doba - 5 let - a na to malé množství listovní pošty, co ještě je, zůstává opravdu hodně lidí. Utekla jsem na balíky, kde ta budoucnost je. Každý se mi divil a říkal, jestli to myslím vážně, že se chci tahat s balíkama. Neuběhl ani rok a všichni do jednoho za mnou chodí a říkají, že jsem udělala to nejlepší, co jsem mohla, že nikdo neví, co s nimi bude. Já to věděla už v únoru 2022. Před více než rokem. Kdy jsem tlačila na vedení, že chci listovku opustit. Protože jsem viděla, kam se to ubírá. Viděla jsem na vlastní oči, že tady fakticky hrozí, že mě nikdo nebude potřebovat, protože já sama jsem nechápala, na co mě ještě Česká pošta na listovce potřebuje. Umožnili mi to až v září. Bylo to dlouhé čekání, to mi věřte. Ale vyplatilo se. A já mám teď jistotu práce.
Už chápete, proč se o poštovní licenci dlouhodobě nikdo kromě České pošty neuchází? Protože každá firma ví to, co já. A žádná firma nebude dělat ztrátovou službu. Proč by měla? Proč by chtěla?
Co se poboček týče... Je mi líto všech starých lidí, kteří jsou závislí ještě na starém dobrém psaném dopise a jdou si s láskou koupit známku na poštu. Chápu, že se nechtějí učit nic nového anebo že nedůvěřují bankovním účtům a platebním kartám. Chápu. Celý život to neznali. Je mi líto, že někteří potřebují ty složenky, aby se dostali k penězům. Je mi líto, že zrušením tří set poboček přijde o práci moc lidí. Je mi líto, že i spousta listovních doručovatelů a doručovatelek dopadne stejně.
Přesto musím říci, že je to stále málo. Opravdu mi můžete věřit v tom, že nechápu, jak si některé pošty na sebe mohou vydělat. Den co den tyhle pošty v rámci své práce navážím a svážím a nerozumím tomu, jak mohou ještě existovat. Kromě papíru na zabalení starých časopisů tam nic nevezu. A když odjíždím, odvezu jen tohle. Některé pošty nejsou absolutně nijak produktivní v porovnání s jinými pobočkami. Stojí to příšerné peníze každý měsíc a bude i nadále. Protože světe div se, rušit se nebudou. Abyste si mohli na takovou poštu třeba pro los nebo dětský časopis, bude dál stát platit jak pronájem prostor, energii, tak i toho člověka.
Nestačí to. Ten zásah, co se plánuje, nestačí. Zrušením tříset poboček se problém nevyřeší, jen se oddaluje nevyhnutelné. Hlubší zásah bych provedla v existenci nesmyslných pozicích a vypakovala z České pošty ty arogantní nic neumějící kontrolory, kteří když přijdou ve třech na depo, přijedou třemi auty. Jediný, co je život naučil je, neumět se chovat. Neumí pozdravit, nemají špetku slušného chování. U vchodu vám ukážou kartičku, na které jen chybí nápis: "Přišel Bůh, ustup!" Chovají se tak, jakoby přijeli k děckám do školky, zkontrolovali jim zadky a následně je zbuzerovali za to, kolik zbytečných hoven našli. Nikdy mne nepřestane udivovat, proč se v jakékoli gigantické firmě řeší malichernosti, které neovlivňují provoz, ale důležité věci, které ano, se neřeší. Ví se o nich, ale nechávají se ladem. Toto Česká pošta platí. Kontrolory hoven. Vždycky, když je vidím u nás na depu, vidím, na koho dřu za každého počasí. Je mi z toho blivno. A to se ještě najde nějaký trouba, který jim za to nabídne kafe. Jde ho uvařit a donese na podnose s cukříkem, mlíčkem a falešným úsměvem. A hlavně rychle do práce, aby o minutu nezmeškali obědovou pauzu. A ano. Jsou si stoprocentně jistí, že bez nich ten podnik nepojede....
Strašně jsem fandila bývalému řediteli (Roman Knap).
On už to říkal dávno, kam míří pošta.
A nikdo ho neposlouchal...
Všichni si zakrývali uši, protože vyslovil nepopulární řešení týkající se budoucnosti pošty. Nikdo to nechtěl slyšet. Proč? Protože pravda lidi uráží. Lidi nechtějí vynakládat jakékoli úsilí či vystoupit z nějakého komfortu, byť by to znamenalo cestu kupředu. Raději ukázat prstem od sebe, však on na někoho ukáže. Tací jsme, taková je doba.
Lidé se zlobí. Tomu rozumím. Ale zlobili se, už když se rušili telefonní budky. Někdo si chtěl za pár korun zavolat, ale stát takový hovor nakonec vyšel na několik tisíc. Nakonec se všichni museli smířit s tím, že budky nebudou. A jak to dopadlo? Všichni se zařídili. A dnes si nedokážeme představit, který blázen by to provozoval.
Doba pokročila. Jakože brutálně pokročila.
A pokročila i na poště. Jakože brutálně.
Listovních zásilek je méně a méně, balíkových rok od roku víc. Ať je váš názor takový či onaký, já jsem pyšná, že můžu pro Českou poštu pracovat. Možná nemáte zrovna vy tu nejlepší zkušenost, já zase vím, že v mém regionu do toho dáváme všechno a mluví za nás i skvělé výsledky. A samozřejmě klienti, kteří jsou roky a roky stále s námi nebo se k nám rozhodli vrátit.
Děkuji.
