Pro dnešek jsem si vybrala téma, které sice nepatří mezi časté problémy, ale když už se objeví, řešení bývá nepříjemné a mnohdy nemá konce. Aneb, co dělat, když zbytek rodiny vaše změny ve stravování přijímat nechce a dokonce nechce, abyste je přijímali vy sami. Nebo jak vařit, když chce každý něco jiného.
Víte, nebudu popírat. Od počátku mého hubnutí jsem měla podporu od přítele i rodiny. Ale ty obličeje, co jsem občas musela vidět :) Jak se přítel tvářil na mnohá jídla, divil se, jak to můžu jíst a doslova se třásl strachy, zda ty nové neidentifikovatelné věci, co mám na talíři, nebudu najednou cpát i jemu :) Z počátku se mé nabídce ochutnání různých jídel bránil zuby nehty. Pak tedy na milimetrovém kousku lžičky něco ochutnal, pak spolkl pýchu a chtěl celý talíř toho, co jsem měla já :)
A pak dokonce mohl zamachrovat, když mu na jedné návštěvě nabídnul kamarád kafe:
Kámoš: "Ty udělal bych ti kafe, ale teď jsem ho vysypal celou dózu do koše. Nechápu, že ta moje tady má starý kafe. Divně to vypadalo."
Přítel: "A bylo to určitě kafe?"
Kámoš: "Jooo, co by to byly jinýho, se podívej hnus."
Otevřeli koš a přítel se zasmál. "Hej kámo, nechci tě strašit, ale ta moje to má doma taky. To není kafe. To je natuty třtinovej cukr. A tenhle bude dost kvalitní, když je tak tmavý. To vím. To ona kupuje."
:) :) :) :)
No, co mám říkat, udělal mi radost a pobavil zároveň :D
Zajímalo by mne, jak reagovala přítelkyně kamaráda :D
Pokud řešíte doma podobné téma, nedejte se!
Držím palce a přeji úspěšný den v tom, na čem pracujete.
