Můj naprosto happy chlap, že je zase na kurtech :D
Moje láska v sedmi letech dorostla do plavek na pět let :D
Narozeninová party babičky na rodinné zahrádce :)
Odkazy:
Vyjela jsem s dětmi na dovolenou. Kam? Do Hluboček u Olomouce, do resortu Hrubá Voda. V době kovidové to bylo jedno z mála míst, kde měli volné pokoje byť jen na noc. Zůstali jsme na dvě. Všichni jsou vděční, že mohou alespoň na chvíli normálně fungovat, byť s omezením. Ale nemuseli jsme nikde nosit roušky, děti se dokonale vyblbly a když jsme třetí den odjížděli domů, byli jsme tak unavení, že už nebylo třeba zůstávat déle. Jela jsem jen já se svými dětmi, protože jsem si je chtěla užít a být jen a jen s nimi =) Bylo to supr. Šlo o úplně první společnou mini dovolenou =)
Než jsme dorazili do resortu, jeli jsme do Aquaparku v Olomouci, jelikož v resortu není kde se koupat. Nám to nevadilo, máme rádi jiný typ dovolené, než ležet u vody a plavat, takže tento start byl příjemný a tak akorát =) Děti si to užily, pak jsme se stavili do McDonald's a vyjeli na místo, kde byl mizerný signál, ale dokonalé tiché prostředí a pohoda =)
DĚTSKÝ PARK SKŘÍTKA HRUBÍKA
Poznávání okolí. Jsme už unavení. Z jiného vzduchu nás rozbolela hlava. Zítra směr bobová dráha, tenis se synkem, možná si dopřejeme masáž, když už ji máme v ceně. Šli jsme koupit ještě Pepsi do zásoby bo bez toho nejedu, víme? =) A odešli jsme s Pepsi a s novými šaty pro Elču, bo to děcko nezajímají hračky nebo sladkosti, ale vrátila se přes půl obchodu do oddělí se šaty.
Večer jsme si udělali procházku po okolí, byl dokonalý klidný a teplý večer. Staré nádraží mělo ohromné kouzlo a celý resort byl nádherně osvětlený.
BOBOVÁ DRÁHA
KAMZÍKOVÁ STEZKA (celá 10 a víc m nad zemí ve stromech a strmém svahu) byla pro nás obrovskou výzvou. Ze spodu to vše vypadá strašně jednoduše, čekali jsme zábavu, když jsme byli dole, vůbec jsme netušili, že jde opravdu o stezku odvahy, ale už jakmile jsme lezli nahoru točitými úzkými schody a vše se začalo hýbat, bylo docela zle =D Neříkala jsem to nahlas s nadějí, že si toho třesoucího schodiště nikdo z dětí nevšimne, v tom však Eliška řekla:" Maminko já se bojím, to se třepe." A já v duchu "jooo doprdele třepe se to jak svině a asi to byl hodně blbej nápad =D" , ale děti se mají povzbuzovat, takže zaznělo jen "už jsme skoro nahoře, běž lásko." A ona šla. Šel i Martínek, o kterého jsem taky měla obavy, ale ten si to maximálně užíval, až mě překvapil. Nicméně, už první překážka těch 350 metrů nad zemí =D byla příšerná, všechno se začalo houpat a kymácet desetkrát víc, než nějaké schody, malá začala panikařit a plakat, že se bojí, a měla fakt proč, strašně nepříjemný pocit, už jsem chtěla říct nahlas, Marti, je to v prdeli, musím s malou zpátky dolů, bo já sama jsem to chtěla otočit =D jenže ono nebylo kam, za náma lidi, před náma řev dětí, které se taky držely lan a trepaly se jim nohy, bo jakmile jde jeden, celé se to houpe jak kráva =D takže jsem chytla Elinku za ruku a "pojď, jdeme, nemáme kam spadnout (=nemáme na vybranou), všude jsou lana, vidíš?" Elince to jako vysvětlení stačilo. Byla naprosto úžasná. Já bych v jejím věku tohle nedala ani OMYLEM!!!!! Martínek tam hopsal jak opice, celé to chvění si užíval a vybíral se náročnější trasy cestou dolů a já ho už dole na nohách povzbuzovala hrdinsky "neboooooj" =D Malá pak ještě strašně chtěla na strašně strmou klouzačku (délka 14m), rozsekla mi pak dole hlavou ret, jak jsem ji chytala, ale dobrý... Sjela to pak ještě 5x =D
BROUZDALIŠTĚ PRO NEJMENŠÍ - VODNÍ SVĚT
Nebylo na nějaké koupání zrovna ideální počasí, bylo docela chladno celý týden, ale tohle odpoledne vyběhlo sluníčko na oblohu a mnoho rodičů vytáhlo malé děti na brouzdaliště u hotelu, kde byla taky možnost zahrát si tenis nebo minigolf. Bylo to super =) Přímo na místě byl i malý bufet, kde se dalo koupit pití a nanuky, možnost zapůjčení veškerého vybavení, nebylo třeba nic rezervovat, mohli jsme jít všude kdykoli jsme zrovinka chtěli.
