Kdyby jen tehdy člověk mohl vědět, jak ti v tom zabránit... Možná by všechno bylo jinak a ty bys takhle koukal na Elišku, jak fouká do plamínků svíček svého narozeninového dortu. Možná by se nezměnilo vůbec nic na tvém rozhodnutí. Možná... Já jen vím, že teď zapaluji svíčku pro tebe. Ale není narozeninová... Trhá mi to srdce a celou hruď. Chybíš tu šíleně a nedá se říct, že by se na tom za ty roky cokoli změnilo. Tak snad řádně odpočíváš. Když sis to tak přál... 
Po letech jsem navštívila kadeřnici. Měla jsem velký sen. Už roky. Modré vlasy. Vždy mne od toho odradila cena, ale stejně tenhle sen podvědomě ve mně zůstal, protože i na mém seznamu přání pro tento rok byl. A nakonec se Jirka rozhodl, že mi modré ombré dopřeje k Vánocům jako dárek. Objednávala jsem se s více než měsíčním předstihem a s každým přibližujícím se dnem jsem se těšila. Strašně moc. Sice mne překvapilo, že paní kadeřnice chtěla vše zvládnout na jedno posezení, ale tak co já vím o dnešních fintách. Třeba jsou dnes již jiné prostředky a metody, jak k takovému účesu z černých barvených vlasů dojít. No a takto jsem dopadla. "Modré ombré" podle kadeřnice... Přišla jsem domů strašně zklamaná a i slza ukápla. Tak dlouho jsem o tomhle snila. Na poprvé se to kadeřnici vůbec nepovedlo, chytlo ji to do černo-modra. Málo odbarvený dle mého, ale co já neprofesionál, že? První pokus trval tři hodiny a musela jsem přijít znovu odpoledne. Druhý pokus chytl do zelena, ale někde vzadu jeden proužek v modré barvě se objevil (viz druhý obrázek). Za mne opět málo odbarvené. Protože žluto-oranžový vlas a modrá mi dává logicky zelenou. Byla jsem strašně smutná a ještě tentýž večer jsem jela do DM pro barvu, že to prostě znovu nabarvím. Nakonec jsem byla už tak unavená, že z toho sešlo. Teď v podstatě bojuju s tím, abych vlasy uzdravila. Ničím nebarvím a i když jsem jak vodník, nechávám vlásky zregenerovat. Nakoupila jsem masky, balzámy, do práce si nanáším masku bezoplachovou a je to den ode dne lepší. Vůbec nevím, zda po tomhle kdy budu nějaké kadeřnici ještě důvěřovat. Čtyřikrát za život jsem se rozhodla si do toho křesla sednout a vždy to dopadlo fiaskem...
Dnes je poslední den podzimu. Tedy toho kalendářního. A právě dnes si paní zima přebírala vládu nad podzimem =) Natáčeno na pochůzce. Musela jsem rychle, byla mi brzo zima na ruce, i když jsem měla rukavice. Jakmile nehýbete prsty a nejste v pohybu, rychle promrznete =)
8. listopadu je smutný den. Jeden z těch dnů, kdy máte nutkání říct, že je život občas nespravedlivý. Přesně takovou větu strašně nerada poslouchám od druhých, ale sama jsem ji dnes podruhé v životě vyslovila. Poprvé před více než pěti lety, když odešel táta, podruhé dnes, když mi bráška oznámil, že miminko, které s přítelkyní čekali (21.tt), odešlo včera po předčasném porodu na druhou stranu za duhový most.
Mamince i tatínkovi hodně síly. Nedokážu si představit bolest, jakou oba prožíváte. Neodkážu si představit mít oči plné slz a najít poslední zbytky sil a rozloučit se v náručí s človíčkem, které jsme měli v plánu na tomto světě vítat. Je mi to nepředstavitelně líto.
Andílku, odpočívej. A až načerpáš více síly, tak za námi přijď znovu 🖤💙🤍
Tady chodí Eliška na gymnastiku. Je to základní škola Petrin.
V tento den jsme měly my dvě holky být každá jinde. Eliška u tatínka a já v Českém Krumlově. Nakonec nám osud krapet zamíchal kartami a zůstaly jsme obě doma. Šly jsme tedy na náměstí přivítat stromeček. Slavnostní to nebylo, protože to zrušili, asi jako na mnoha místech, ale vůbec nám to nevadilo. Bylo úžasně, skvělá atmosféra, potkaly jsem bývalé sousedy a nádherně nám sněžilo =) Bylo to úžasné a náměstí bylo tak kovid nekovid plné nadšených lidí =)
Elišku jsem doprovodila na gymnastiku.
Jirkovy děti slavily narozeniny a bylo přání opět udělat dort. Klasicky už. Kakaové těsto z kefíru, jemný vanilkový krém a nahoře spousta dobrot =)
Eliška chodí do gymnastiky dvakrát do týdne, ohromně se pro tréninky nadchla a cvičí denně i doma. První tréninky trošku brblala =) Nebyla zvyklá, co sportování s trenérkou obnáší. Ale čím častěji tam chodí, tím se jí gymnastika dostává pod kůži. Například včera jsem jí ukazovala různé cvičební prvky z gymnastiky, videa, která jsem našla na jednom z ruských profilů gymnastek a jak na to koukala, tak mi říká: "Kde mám tu tašku s věcma?" =) A šla trénovat. Nejvíce ji baví asi právě stuha a taky švihadlo, ve kterém se zdokonaluje tedy ohromným tempem. A podložku už v obýváku, dá se říci, neuklízíme, protože to nemá smysl. Snad ji to nadšení vydrží opravdu dlouho. Dělá mi ohromnou radost =)
Trošku poštovních srandiček =) Opravdu doručujeme za každého počasí. I když lije jako z konve, když chumelí, fouká vichr, padají kroupy, je náledí, mokro, ale taky když jsou extrémní vedra a extrémní mrazy. Nejhorší je ale asi kombinace deště a větru. To vám potvrdí každej pošťák =) Nicméně, někdy je zase vyloženě krásně. A zatímco musí být většina lidí v práci zavřená, my jsme denně několik hodin na čerstvém vzduchu =)
Ve zkratce:
- shlédla jsem čtyři filmy,
- nepřečtla jsem nic, mám stále rozečtenou Dědinu,
- koupila jsem si tři knihy (viz výše) a mám rozposlouchanou jednu audio (Důmyslné umění jak mít všechno u prdele,
- koupila jsem si novej notebook Fujitsu LifeBook U745,
- bandasku na čaj z Pepca,
- kalhoty Alpine Pro do práce (jsou naprosto skvělé a uvažuji ještě o jedněch), budu ale muset objednat, ve Sportissimu měli úplně poslední (ani se nedivím),
- a taky nový Sprandi botv CCC, též do práce. Strašně ráda tady nakupuju. Většinou tam jdu se "jen tak podívat" a nakonec odcházím s botami buďto pro sebe nebo pro děti,
- bráškovi a jeho přítelkyni zemřel v polovině těhotenství chlapeček,
- o deset dní později se nejlepšímu kamarádovi od Jirky narodil syn,
- 26. listopadu poprvé nasněžilo a sníh vydržel,
- o den později jsem "oslavila" rok bez cigarety. Ano, po tátově smrti jsem opět byla kuřákem, ale už to mám za sebou a jsem strašně šťastná =)
- měli jsme jet na víkend do Českého Krumlova, ale sešlo z toho, protože kovid a Eliška nemohla k tatínkovi. Tak jindy. Strašně nás to mrzelo. Moc jsme se těšili,
- mám už skoro všechny dárky na Vánoce. Pro každého už mi chybí jen malá drobnost,
- byli jsme v Opavě na jídle a prošmejdila jsem papírnictví a knihkupectví. Miluju to! Nikdy mi není líto peněz, které tam nechám =)
- nechala jsem vyvolat fotky za poslední tři roky našeho společného života, bylo jich 293 =D Tímto se skláním lidem, kteří moji objednávku za jeden jediný den zpracovali a odeslali na dodejnu Rossmann k vyzvednutí =)
- no a nakonec: zrušila jsem FB. Nechala jsem si jen účet, jelikož se skrze FB přihlašuji na všechny možné stránky, ale ostatní jsem zrušila, smazala, odešla ze skupin, smazala všechny přátele apod. A nechápu, proč jsem to neudělala už dávno. Šílený, co se s lidmi stalo. Bylo to místo, kam jsem se chodila odreagovat, mrknout na videa, psát si s přáteli. Dnes? Škoda mluvit. Žumpa!!! A každej v ní má možnost se vyjadřovat. Každej! Bez ohledu na slušnost. Nechci se toho účastnit. Nechci to číst. Chci dobu před FB. Kdy jsme si byli blíž díky tomu, že jsme tuhle věc neměli. No =)
***
Viděla jsem:
Ohnivé peklo
Men in Black
Men in Black II
Mr. Proper & tučňáci
To mě moc mrzí, život je někdy bohužel nespravedlivý...:(
OdpovědětVymazat