Můj pes se jmenuje Miki. Záměrně říkám můj, protože jsem si jej vybrala před třemi lety já a dovezla ho domů navzdory všem protestům. Když jeho kukuč tehdy viděl i přítel, nemohl se nezamilovat. Život s Mikim není rozhodně procházka růžovým sadem. Miki je neskutečně živý pes, voříšek, takže temperament, má ohromnou sílu a přetrhal nám tímto už několikáté vodítko. Když byl štěně, chtěla jsem ho několikrát někomu dát, psala inzeráty, ale nikdo ho nechtěl. Naštěstí. Překonali jsme spolu všechno špatné, od rozkousaných bot, postele, vykuchaných asi padesáti plyšových hraček, sežraných večeří, než jste přišli z toalety, rozkousaných kabelů od spotřebičů, sežraných zubních past a kartáčků, až po útěky z nečekaného uvolnění vodítka. Stále mám v živé paměti, jak jsem dva roky zpátky v sedm hodin ráno chodila v županu po městském parku a hledala svýho psa. A slibovala, že jakmile se mi dostane pod ruce, tak ho roztrhnu jak hada.
Za poslední dva roky se mi ho naštěstí podařilo trochu vycvičit. Pokud si myslíte, že je tu na drezůru naprosto nevychovaného psa můj partner, šeredně se mýlíte. Přítel ho podporuje v tezi, že žijeme jen jednou a tudíž měj všechno na háku, zatímco já razím heslo žijeme každý den a ten pes by se měl chovat tak, aby se dožil zítřka. Co se týče dětí, tam je to přesně obráceně. Co odpustím jim, neodpustím Mikimu. A světe div se, jsem taky jediný člověk, kterého v domácnosti poslouchá ☺
A i když se může zdát, že doma svádíme společný boj, což někdy skutečně je, pak musím konstatovat, že máme - já a pes - spoustu věcí společných.
1) Je Blíženec. Jako já. Narodil se v den po mých narozeninách. Jeho osobnost mu tak nelze vyčítat. Je buď k sežrání nebo na zabití. Prý je jako já ☺
2) Má za každou cenu rád jídlo. Má ho tak rád, že se s ním nedělí a i největší přítel se stává největším nepřítelem, pokud má poblíž cokoli, na čem mu záleží. Což je vzhledem k jeho stravovací minulosti prakticky všechno. Já mám taky ráda všechno, pravda, nejím kabely od spotřebičů, ale nesnáším, když mi někdo sahá do talíře. Přítel má z toho srandu, ale já jsem fakticky vzteky bez sebe :D
3) Skáču na přítele radostí, kdykoli se objeví ve dveřích, když přijde domů. To se s Mikim doslova předháníme, kdo u něj bude dřív. Zatím vítězí pes. Grrr.
4) Často se koukáme jen tak z okna. Pozorujeme lidi, psy, ptáky, jiné lidi, co se taky dívají z okna, lítající papír, déšť, sníh...
5) Milujeme měkké spaní. Čím více peřin a polštářů, tím lépe. Zachumlat se. A mít co nejzajímavější polohy.
6) Rádi se tulíme a mazlíme. Občas spolu, ale nejvíce s pánečkem/partnerem. To doslova nastává bitka o místo pod objetím našeho vyvoleného a milovaného. Zatím vítězím já... hehe ☺
7) Oba víme, že když něco pokazíme, je nejlepší taktikou udělat kukuč, sklopit hlavu a svěsit ramena. Miki místo ramen svěsí uši. Fakt to funguje. Mužský člověčí element se pak nezlobí ☺
8) Máme oba radost z maličkostí. Máme rádi život. A dost často nám prostě hrabe a děláme kraviny. Tím bavíme okolí a máme radost, že jsme v tomto pro druhé potřební. Kdo jiný by to dělal?
9) Naučili jsme se kompromisu. Obzvláště Miki je v tom expert. Má zákaz chodit do pokoje, když tam krmím malou. Zvládne uposlechnout pouze tak, že půlkou těla leží před prahem pokoje (aby bylo po mém) a půlkou těla leží v pokoji (aby bylo po jeho).
10) A taky jsme zjistili, že všechny skvělé věci v našem životě začínají na "P". Pes, přítel, postel, pizza, perník, pomeranč, psalát, pšunka, přízek, peidam, ale hlavně pokurka!!!
Můj hafan je charakter. Nikdo ho nemůže milovat víc než já. Už jen proto, že ho pořád fotím, pořád na něj šišlám, ráda vdechuji jeho vůni a ráda si nechám jeho čenichem zakrýt/ucpat nos a pusu, když si přeje odpočívat a já se chci nechat udusit. Máme svůj vztah a přestože je mým už sedmým psem, je ze všech absolutní TOP!!!