Alita, náš nový přírůstek

by - sobota, ledna 04, 2020


Jmenuji se Alita. Je mi asi deset měsíců a našli mě zatoulanou se zlomenou nožičkou nedaleko polských hranic, odkud jsem pravděpodobně také přiběhla. Nikdo se o mne nepřihlásil, nikdo mne nehledal, ale zalíbila jsem se své nové paničce, která si mne vzala na svátky na zkoušku domů. Panička říká, že už mne nedá, ale celá situace je komplikovaná. Situace, které moc nerozumím, tak doufám, že můj dočasný pobyt v téhle fajn rodině, která si mne strašně zamilovala, vydržím po zbytek života. 


Mám velký strach z města, ruší mě všechno, každičký zvuk. Venku mám strach a mám tendenci se schovávat pod zaparkovaná auta, protože to byl zřejmě jediný úkryt, který jsem měla, když jsem se někomu ztratila nebo mne vyhodil. Mám takový strach, že se venku nevyčůrám, protože na to nemám vnitřní klid. Ale už jsem si zvykla na výtah a občas se už začínám ven i těšit. Panička říká, že je to dobré znamení :)


A taky mám v krvi lovecké instinkty, takže ustavičně štěkám. Doma. Klidně v pět ráno. To jsem největší frajerka. Ale jakmile se dostanu ven, tak mám respekt a nejraději bych chtěla do náruče. Panička říkala, že se to jednoho dne prolomí. Že se nemusím ničeho bát. 

S tím štěkáním... to víte, v pět ráno to dost vadí sousedům, kteří nechávají na dveřích vzkazy a mne to dost mrzí, ale nemůžu si pomoc. Šla jsem se sousedům ukázat a všichni mě hladili za ušima. Ale něco mi říká, že i přes hezkej kukuč budu muset být prostě potichu a to mi jako teda zatím moc nejde :D Jsem ale strašně roztomilá, miluji peřiny, teplo, drbání na bříšku, jsem slečna mnoha podob a je mi tady moc hezky. Miluju ten stromeček, který má zatím panička v obýváku, dobře se pod ním čůrá. Posledně říkala, že ji z toho jebne. Že mám venku stromů plnou zadel a nic. Když mně se líbí ten načančaný :) Jenže ten prej půjde brzo pryč z domu. Asi taky doma čůral a štěkal v pět ráno.

Tak to jsem já, Alita-Alitka-Ali. (Zatím dočasný) člen rodiny ღ

You May Also Like

4 Comments

  1. Zlatíčko malé. Dúfam že všetko nakoniec dobre dopadne

    OdpovědětSmazat
  2. Kristi,
    máme voříška s hodně podobným osudem. Naše "černé zlato" přišlo k nám z předadopční péče. Ano, paní měla doma asi 15 psů, což je chvályhodné, ale nikdy kromě zahrady nebyli pejsci venku. Takže když jsme si fenečku přivezli, bála se všeho, nejen aut, lidí na kole nebo na koloběžce, ale i okapové roury.Venku byla tak ve stresu, že se nedokázala vyčurat. Trvalo jí to více než půl roku a my jsme museli být neskutečně trpěliví, než se vše dostalo do normálu. S oblibou říkám, že jsem za ten půl rok vytírala doma vícekrát než za posledních 10 let.
    Se štěkáním neporadím, naše fenečka skoro neštěká. Ale zkus se obrátit na nějakého cvičitele, ti by si s tím měli umět poradit nebo Ti dají tip, na koho se obrátit.
    Držím vám všem palce,
    Ráďa

    OdpovědětSmazat
  3. Roztomilá psice a moc hezky napsané ❤️

    OdpovědětSmazat

Poslední vaše komentáře